ECLI:CZ:US:2012:3.US.532.12.1
sp. zn. III. ÚS 532/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Dr. J. Š., zastoupeného Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou se sídlem Lysá nad Labem, Sadová 1808, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. listopadu 2011 č. j. 5 C 128/2011-22, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že dle jeho přesvědčení napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práv, zakotvených v čl. 11 odst. 2, 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 6 Úmluvy (míněna zřejmě Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že jej soud zavázal k vydání bezdůvodného obohacení žalobci ve výši 4.102,90 Kč, a to na základě neúplného skutkového zjištění a při nesprávné aplikaci §451 a §3 občanského zákona. Vyslovil názor, podle něhož soud nevyřešil dvě zásadní právní otázky, a to 1) zda je bezprávním užívání pozemků žalobce stěžovatelem, když jde o pozemky částečně zastavěné již od r. 1992 bytovými domy, kotelnou a garážemi, jež jsou ve spoluvlastnictví stěžovatele a ten předmětné pozemky užívá, a za 2) zda jde o bezdůvodné obohacení stěžovatele na úkor žalobce, když stěžovatel a ostatní spoluvlastníci bytového areálu z důvodu ničím nahraditelné komunikační potřeby tuto nutně a nezbytně realizují denně přes pozemek (p. č. 964/22) vedlejšího účastníka. Dále poukázal na okolnosti, za kterých došlo k výstavbě obytných domů na pozemku, za jehož užívání má být plněno, na námitku vznesenou vůči restituční dohodě uzavřené s předchůdkyní žalobce, když tuto považuje za absolutně neplatnou, na rozsah a způsob užívání předmětného pozemku a na listiny vydané příslušnými orgány v řízení územněsprávním, stavebním a kolaudačním.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o vlastnické právo žalobce, soud vycházel z důkazů jeho vlastnictví k předmětným parcelám spolehlivě osvědčujících, stejně jako z důkazů, z nichž opodstatněně dovodil rozsah jejich užívání všemi žalovanými, a tedy i stěžovatelem, přičemž výši takto jimi získaného bezdůvodného obohacení určil podle §451 odst. 1, 2 občanského zákona po přihlédnutí k výši přiměřeného nájemného z pozemků v dané lokalitě. Na podrobné údaje o uvedených skutečnostech obsažené v odůvodnění rozsudku proto lze odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činností a nemůže na sebe tak atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto činností, pokud při ní soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81 a čl. 83 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže soudy respektují kautely dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). V předmětné věci v postupu soudu rozpor s obsahem §132 občanského soudního řádu shledán nebyl.
Pro výše uvedená zjištění bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. února 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu