ECLI:CZ:US:2012:3.US.563.12.1
sp. zn. III. ÚS 563/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Heršpická - správa nemovitostí, spol. s r. o., IČ: 27698785, se sídlem Strážní 7, 639 00 Brno, právně zastoupené JUDr. Ivanou Dreslerovou, advokátkou AK se sídlem Ponávka 2, 602 00 Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011 č. j. 8 A 150/2010-78, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) společnosti Praha West Investment k. s., IČ: 256 72 096, se sídlem Kostelecká 822/75, 196 00 Praha 9 - Čakovice a 2) M. T., autorizovaného inspektora, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. února 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011 č. j. 8 A 150/2010-78, a to pro porušení článku 11, článku 26 odst. 1, článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že k závěru o tom, že je legitimována k podání ústavní stížnosti, dospěla na základě svého oprávnění podílet se na řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení Městského soudu v Praze, jako osoba zúčastněná na něm ve smyslu ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 150/2002, Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), které mimo jiné stanoví, že osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky řízení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka je nejen stavebníkem stavby realizované na základě certifikátu autorizovaného inspektora, který byl napaden žalobou o jeho neplatnost, přičemž právě v tomto řízení bylo vydáno napadené usnesení, ale také jejím výlučným vlastníkem, je dle stěžovatelky nepochybné, že podmínky dle výše citovaného ustanovení §34 odst. 1 s. ř. s. pro účastenství stěžovatelky na řízení z její strany od počátku soudního řízení založeny byly a jsou splněny. Stěžovatelka je toho názoru, že je závažným pochybením soudu, že se stěžovatelkou jako s osobou zúčastněnou na řízení nejednal a do řízení ji nepřibral. Nicméně dle stěžovatelky lze postavit najisto, že je osobou, která byla ve smyslu citovaného zákonného ustanovení přímo dotčena na svých právech a povinnostech.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 150/2010.
II.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011 č. j. 8 A 150/2010-78 bylo rozhodnuto, že žalobě, kterou se Praha West Investment k. s. jako žalobce domáhal zrušení certifikátu vydaného autorizovaným inspektorem M. T. dne 23. března 2010 č. 711007, kterým bylo stvrzeno, že lze provést stavbu objektů "Brno - Ivanovice, Obchodní centrum - Hobby Market", se přiznává odkladný účinek.
Rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, je rozhodnutím dočasným, a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli (usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 156/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Toto rozhodnutí je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a dočasné, neboť má pouze omezené trvání a není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Byl-li odkladný účinek přiznán, trvá pozastavení účinků napadeného rozhodnutí do skončení řízení před soudem, tedy do té doby, než řízení o žalobě bylo pravomocně skončeno, pokud ovšem soud ještě před uplynutím této doby své usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě podle ust. §73 odst. 4 s. ř. s. nezrušil.
Rovněž podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí o odkladném účinku žaloby rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné. V usnesení ze dne 22. prosince 2004 č. j. 5 As 52/2004 - 172 (č. 507/2005 Sb. NSS) Nejvyšší správní soud vyslovil, že "přiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního orgánu do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný důsledek, který s sebou přináší aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jež zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit (§73 odst. 4 s. ř. s.), ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Rozhodnutí o odkladném účinku žaloby jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona".
Z vyžádaného spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 150/2010 Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2012 č. j. 8 A 150/2010-137 byla žaloba žalobce odmítnuta. Městský soud v Praze s odkazem na usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. září 2012 č. j. Konf 25/2012-9 konstatoval, že autorizovaný inspektor není správním orgánem a jím vydaný certifikát není rozhodnutím správního orgánu (§67 správního řádu, §65 s. ř. s.), ale plněním ze soukromoprávní smlouvy. Pak ovšem nelze tento akt autorizovaného inspektora úspěšně napadnout žalobou podle ust. §65 a násl. s. ř. s. Za tohoto stavu věci vůbec není dána působnost a pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví, žalobu tak nelze projednat pro nedostatek podmínek řízení, a soudu proto nezbylo, než ji odmítnout podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedené usnesení Městského soudu v Praze nabylo dne 6. října 2012 právní moci.
Pro úplnost Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že zvláštní senát se ve svém rozhodnutí ze dne 6. září 2012 č. j. Konf 25/2012-9 zabýval i otázkou obrany proti vzniku práva stavby, opírajícího se o certifikát vydaný bez splnění zákonných podmínek. Zvláštní senát dospěl k závěru, že všechny osoby (např. opomenutí sousedé coby osoby, které by byly účastníky, kdyby se vedlo stavební řízení), které by mohly být dotčeny vznikem práva stavby na základě oznámení doprovázeného certifikátem, mohou využít postupu podle ust. §142 správního řádu. Toto ustanovení upravuje zvláštní řízení o určení právního vztahu.
Ústavní soud konstatuje, že je to ex lege (primárně) právě Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených zákonem (§12 odst. 1 s. ř. s.).
Základní rozhraničení pravomocí Ústavního a Nejvyššího správního soudu (srov. k tomu obdobně usnesení sp. zn. III. ÚS 219/04, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 33, str. 591 a navazující konstantní judikatura) spočívá v tom, že Ústavní soud není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Pokud se týče výkladu podústavního práva, je právě Nejvyšší správní soud tím orgánem, jemuž přísluší sjednocovat judikaturu správních soudů. Při výkonu této pravomoci je přirozeně i tento soud povinen interpretovat jednotlivá ustanovení podústavního práva vždy z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod. Ústavní soud se cítí být oprávněn zasáhnout do výkladu právních předpisů - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - jen v případě takové interpretace podané Nejvyšším správním soudem, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny. Nic takového Ústavní soud v této věci nezjistil.
Za dané situace, kdy certifikát autorizovaného inspektora nebylo možno úspěšně napadnout žalobou podle ust. §65 a násl. s. ř. s., neboť zde není dána působnost a pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví (žalobu nebylo možno pro nedostatek podmínek řízení projednat) a žaloba tedy vůbec neměla být podána, přičemž napadené usnesení Městského soudu v Praze o přiznání odkladného účinku žalobě skončením řízení pozbylo účinnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než podanou ústavní stížnost, směřující proti usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě, posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu