ECLI:CZ:US:2012:3.US.775.12.1
sp. zn. III. ÚS 775/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti TRANSKOREKTA, společnost s ručením omezeným, se sídlem Plaská 622/3, 150 00 Praha 5, IČ: 61944017, zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem Dobrovského 10, 170 00 Praha 7, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. dubna 2007 č. j. 14 C 309/2006-137, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008 č. j. 29 Co 411/2007 - 252 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011 č. j. 28 Cdo 3597/2011 - 278, za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 2, 2) Městského soudu v Praze a 3) Nejvyššího soudu ČR, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. března 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. dubna 2007 č. j. 14 C 309/2006-137, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008 č. j. 29 Co 411/2007 - 252, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011 č. j. 28 Cdo 3597/2011 - 278, a to pro porušení článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 309/2006.
Ze spisového matriálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. dubna 2007 č. j. 14 C 309/2006-137 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka") domáhala toho, aby šesti žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 8,000.000.000,- Kč (výrok pod bodem I). Ve výrocích pod body II - VI obvodní soud rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2008 č. j. 29 Co 411/2007 - 252 byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. dubna 2007 č. j. 14 C 309/2006-137 potvrzen (výrok pod bodem I rozsudku odvolacího soudu). Ve výrocích pod body II, III a IV rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011 č. j. 28 Cdo 3597/2011 - 278 bylo jako nepřípustné odmítnuto dovolání žalobkyně směřující proti rozsudku odvolacího soudu.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že za základní právní otázkou, z jejíhož vadného řešení dovozuje porušení práva na spravedlivý proces, resp. neposkytnutí spravedlnosti, je právní názor všech ve věci jednajících soudů, že žaloba podaná stěžovatelkou dne 21. října 2005 byla podána předčasně. Obecné soudy ve svých rozhodnutích tvrdí, že předmětnou žalobu bude možné případně projednávat až po té, kdy bude pozitivně rozhodnuto o excindační žalobě ve vztahu k nemovitostem, které byly zapsány do konkurzní podstaty úpadce OSTRAMO, VLČEK a spol., s. r. o., avšak stěžovatelka zdůrazňuje, že právo na náhradu škody dle ustanovení §106 odst. 1 obč. zákoníku se promlčí nejpozději za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za škodu odpovídá.
Stěžovatelka dále poukazuje na to, že Nejvyšší soud před svým rozhodnutím ve věci samé vrátil předmětný soudní spis Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby tento rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby proti žalovaným č. 1) 2) 4) 5) a 6), což se stalo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. srpna 2011 č. j. 14 C 309/2006 - 275, jímž bylo vysloveno, že částečné zpětvzetí žaloby, učiněné podáním žalobce ze dne 2. 3. 2008, je neúčinné. Toto usnesení však prý doposud nebylo stěžovatelce doručeno, a proto prý nenabylo právní moci. Uvedené usnesení bylo doručeno pouze advokátovi JUDr. Vladimíru Doležalovi; jeho procesní plná moc však prý zanikla právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. dubna 2007 č. j. 14 C 309/2006-137 a nebyla nikdy obnovena.
Stěžovatelka dále uvádí, že dne 2. dubna 2008 podala návrh na procesní nástupnictví dle §107a o. s. ř., a to, aby na její místo jako žalobce vstoupil V. V. O tomto návrhu, uvádí stěžovatelka, v rozporu se zákonem nebylo doposud rozhodnuto. Povinnost soudu rozhodnout o návrhu na procesní nástupnictví dle §107a o. s. ř. prý trvá do právní moci rozsudku, a tak má stěžovatelka za to, že tuto podmínku splnila. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nepřipuštění procesního nástupnictví je právní praxí chápáno jako zcela výjimečné opatření ve smyslu ustanovení §2 o. s. ř., přičemž stěžovatelka odkazuje na výzvu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. září 2008 sp. zn. 14 C 309/2006. Z tohoto podání vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 2 zahájil rozhodovací proces o návrhu stěžovatelky o připuštění procesního nástupnictví dle §107a o. s. ř. Důvody, proč Obvodní soud pro Prahu 2 ve vztahu k návrhu stěžovatelky na připuštění procesního nástupnictví dle §107a o. s. ř. rozhodovací proces nedokončil, podle stěžovatelky ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 14 C 309/2006 nevyplývají.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. srpna 2011 č. j. 14 C 309/2006-275, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na částečné zpětvzetí žaloby, bylo doručováno pouze JUDr. Doležalovi, přičemž ve spise se nachází plná moc ze dne 10. října 2005, kterou stěžovatelka udělila tomuto právnímu zástupci pro její zastupování v předmětném řízení, včetně řízení odvolacího (č. l. 6); ve spise se dále nachází plná moc, kterou stěžovatelka JUDr. Doležalovi udělila dne 29. dubna 2009 pro její zastupování v řízení dovolacím (č. l. 258). V písemném vyhotovení podání stěžovatelky, kterým tato podala dne 3. dubna 2008 u Obvodního soudu pro Prahu 2 návrh na částečné zpětvzetí žaloby, je uvedeno, že je právně zastoupena JUDr. Vladimírem Doležalem, včetně otištění razítka a uvedení podpisu tohoto advokáta (č. l. 187).
Návrhu na vstup procesního nástupce účastníka do řízení podle ust. §107a odst. 1 o. s. ř. nelze vyhovět po vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí (Soudní judikatura 87/2004). Stěžovatelka podala návrh na procesní nástupnictví u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 3. dubna 2008, přičemž rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 411/2007-252 byl vyhlášen dne 17. ledna 2008 (č. l. 181). Stěžovatelka podala návrh na vstup procesního nástupce účastníka do řízení až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, tedy opožděně. Pro úplnost je třeba uvést, že v dovolacím řízení se ust. §107 a o. s. ř. nepoužije. Je-li přesto v těchto řízeních návrh na procesní nástupnictví podle ust. §107a o. s. ř. podán, soud k němu nebude přihlížet (Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. Komentář. C. H. Beck, 1. vydání, 2009, s. 739).
V souzené věci obecné soudy všech tří stupňů učinily shodný závěr o předčasnosti podané žaloby, směřující proti žalovaným 1) a 2). V době rozhodování nižších instancí nebylo ve věci skončeno řízení o vylučovací žalobě, které probíhá u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 188/2003; vzhledem k této skutečnosti v současnosti neexistuje právní titul, na jehož základě by mohla žalobkyně po žalovaných 1) a 2), resp. i žalovaných 3), 4), 5) a 6) požadovat náhradu údajně vzniklé škody z jejich nesprávného úředního postupu. V této souvislosti Nejvyšší soud dále poukázal na to, že žalobkyně zřejmě nenaplnila základní podmínku pro možnost domáhat se náhrady škody proti státu formou žaloby podané na soud.
Závěrům obecných soudů učiněným v napadených rozhodnutích nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu