ECLI:CZ:US:2012:3.US.889.12.1
sp. zn. III. ÚS 889/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele JUDr. Petra Wildta, Ph.D. jako správce konkursní podstaty úpadce EGERMANN EXBOR-NOVOBOR, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Chocni, Husova 86, IČ 00555045, zastoupeného Mgr. Vítem Biolkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1038, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011 č. j. 23 Cdo 1319/2011-96 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2010 č. j. 3 Cmo 226/2010-84, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že jako správce konkursní podstaty úpadce uplatnil žalobou nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které dle jeho přesvědčení získal žalovaný neoprávněným užíváním ochranných známek EGERMANN. Poněvadž Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 28. dubna 2010 č. j. 6 Cm 65/2009-64 žalobu zamítl, podal proti němu odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že ve věci samé výrok soudu I. stupně potvrdil, výrok o nákladech řízení, proti němuž podal odvolání žalovaný, změnil a jemu jako žalobci uložil náklady řízení před soudem I. stupně spolu s náklady odvolacími žalovanému uhradit. Proti uvedenému rozhodnutí podal k Nejvyššímu soudu dovolání z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, jeho přípustnost spatřoval v §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když dle jeho přesvědčení napadené rozhodnutí mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že v něm nejde o otázku zásadního právního významu, přičemž se však nezabýval tou, která byla v dovolání vymezena - za otázku po právní stránce zásadního významu považoval to, "zda v případě, pokud jsou ochranné známky národní a komunitární shodné, je používání takových ochranných známek na území České republiky vždy užitím ochranné známky chráněné dřívějším národním zápisem". Odpovědi na tuto otázku se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyhnul.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze, který k odvolání žalobce, nyní stěžovatele, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, opodstatněně shledal, že Městský soud v Praze provedené důkazy o datech zápisu a způsobu užívání předmětných ochranných známek - a to jak ochranné známky národní, tak ochranné známky Společenství, jež jsou vzhledově zcela shodné, zhodnotil v souladu s ustanoveními zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a proto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, když k odvolání žalovaného pouze změnil výrok o nákladech řízení. Se závěrem Vrchního soudu v Praze, podle něhož žalovaný jako vlastník na základě řádného zápisu měl právo užívat ochranné známky Společenství č. 4221503 a č. 744037 na území České republiky (byť vzhledově shodné jako národní ochranné známky sepsané do konkursní podstaty úpadce) a na úkor žalobce nedošlo k jeho bezdůvodnému obohacení, se Nejvyšší soud zcela ztotožnil a poněvadž důvodně dospěl k přesvědčení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se o výše uvedená konstatování, nemá po právní stránce zásadní význam, dovolání také opodstatněně odmítl. Na vyčerpávající odůvodnění stížností napadených rozhodnutí lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu