ECLI:CZ:US:2012:4.US.1007.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1007/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci stěžovatele J. N., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Lenkou Žváčkovou, Příkop 148/18, Brno 2, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 3. 2011 sp. zn. 19 C 147/2009 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 12 Co 237/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 16. 3. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal na vedlejších účastnících částky 28.149,50 Kč se zdůvodněním, že na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 3. 3. 2007 provedl objednané práce, mimo jiné výrobu a montáž kuchyňské linky, které byly následně žalovaným vyúčtovány daňovým dokladem částkou 323.925,- Kč. Tato faktura byla vedlejšími účastníky řádně uhrazena. Žalovaní si následně ústně přiobjednali výrobu a montáž dílců a doplňků do kuchyňské linky a interiérových dveří - za tyto práce však vedlejší účastníci předloženou fakturu neproplatili. Obecné soudy v nastalém soudním sporu dospěly k závěru, že se stěžovateli nepodařilo prokázat uzavření smlouvy na provedení víceprací. Dle náhledu stěžovatele obecné soudy při prokazování provedených víceprací přehlédly svědeckou výpověď svědkyně H. Této zcela nezávislé a nezaujaté svědkyni odsouhlasil vedlejší účastník č. 2 žalovanou fakturu jakožto správnou a přislíbil její úhradu. Dle obecných soudů se však nejedná o důkaz toho, že vedlejší účastník fakturu uznal, mínil uznat či uhradit.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Výše uvedené závěry je pak třeba vztáhnout i na výpověď svědkyně H., které obecné soudy přisoudily jinou váhu a význam, než stěžovatel. Z ústavněprávního hlediska je podstatnou ta skutečnost, že se obecné soudy tímto důkazem v rámci svého odůvodnění vypořádaly, byť způsobem, s nímž stěžovatel nesouhlasí.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu