infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 05.11.2012, sp. zn. IV. ÚS 1067/12 [ usnesení / FORMÁNKOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2012:4.US.1067.12.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2012:4.US.1067.12.1
sp. zn. IV. ÚS 1067/12 Usnesení Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. G., právně zastoupeného JUDr. Ladislavem Tichým, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Poděbrady, Studentská 331/II, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č.j. 5 T 8/2007-28.999, a Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č.j. 4 To 27/2010-29.908, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, č.j. 5Tdo 179/2011-160, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odstavců 1, 2, 3 písmeno a) a odstavce 4 trestního zákona, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu dle §8 odstavce 1 trestního zákona, spáchaného ve spolupachatelství dle §9 odstavce 2 trestního zákona, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, k peněžitému trestu ve výši 1 000.000,- Kč, s náhradním trestem pro případ nevykonání v trvání 10 měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a výkonu prokury obchodní společnosti nebo družstva na dobu 10 roků. K odvolání stěžovatele i dalších spoluodsouzených Vrchní soud v Praze zrušil, a nově shledal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odstavců 1, 2 písmeno a) a odstavce 3 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle §21 odstavce 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a k peněžitému trestu ve výměře 500 denních sazeb ve výši 1.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání desíti měsíců. Současně byl stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a výkonu prokury obchodní společnosti nebo družstva v trvání pěti let. Dovolání stěžovatele, i dalších dovolatelů, Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že od počátku trestního řízení uplatňoval neměnnou obhajobu založenou na tvrzení, že jednotlivé obchody skutečně a legálně proběhly, a kupní cena se zakládala na tržní hodnotě prodávaných součástek v Arménii a dalších zemích. Nesouhlasil proto se závěry nalézacího soudu, že se zbožím bylo úmyslně mnohokrát fiktivně obchodováno za účelem navýšení jeho ceny a tím k prokázání nároků na daňové odpočty od příslušných finančních úřadů. Z provedených důkazů přitom ani neplyne, že by činnost byla páchána organizovaně po předchozí dohodě dvou či více osob. V počátcích stěžovatel ani své obchodní partnery neznal. Soudy podle stěžovatele ani jednoznačně nezdůvodnily, na základě čeho dospěly k takovému závěru; odůvodnění jsou vágní a nepřezkoumatelná. Obžaloba byla založena na tvrzené existenci řetězce vytvořeného výhradně za účelem krácení daně z přidané hodnoty, což je podle stěžovatele pouze teoretická konstrukce bez opory v konkrétních důkazech a vysvětlení, jak je soud hodnotil a jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného. Obchody byly prováděny i bezhotovostními platbami a účetní doklady stěžovatelovy firmy existují, mají jasnou vypovídací hodnotu a jsou k dispozici. Nalézací soud se nevypořádal s důkazy navrženými stěžovatelem - ocenění zboží v cílových destinacích, tedy zejména v Arménii a v Litvě. Ani odvolací soud tuto chybu nenapravil. Odsuzující rozsudek je založen na znaleckém posudku, který dospěl ke zcela nepodloženým závěrům. Stěžovatel rovněž odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze, kterým dne 26. července 2007 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, přičemž tehdy soud akceptoval obhajobu stěžovatele. Závěrem stěžovatel odkázal na judikaturu Ústavního soudu, nálezy sp. zn. II. ÚS 45/94 či III. ÚS 224/98. S ohledem na uvedené okolnosti proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 8/2007, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces. Podstata trestného jednání spočívala v tom, že zboží nízké hodnoty bylo předmětem řady obchodních transakcí provedených na území České republiky, v jejichž průběhu několikanásobně vzrostla cena, za níž bylo zboží obchodováno. Následně bylo toto zboží prodáno do zemí bývalého Sovětského svazu, kde zůstalo nevyužito. Stěžovatel namítal, že soudy se odmítly zabývat znaleckými posudky, které byly sto prokázat cenu zboží v Arménii a v Litvě. Stěžovateli, i dalším odsouzeným, bylo za vinu kladeno zvyšování ceny v rámci obchodů uskutečněných na území České republiky, a s tím spojené snížení daňové povinnosti nebo nárokování nadměrného daňového odpočtu, za zboží, které nakonec opustilo území České republiky. Důkazy prokazující cenu v zemích bývalého Sovětského svazu tak nebyly pro posouzení věci relevantní. Škoda jednáním pachatelů vznikla České republice bez souvislosti se zahraniční tržní cenou zboží. Způsob stanovené výše škody vycházel ze znaleckého posudku, kterému stěžovatel vytýká především fakt, že znalec dospěl k jinému závěru, než jaký zastával stěžovatel. Rozhodnutí soudu nalézacího i soudu odvolacího v této otázce, jsou srozumitelná zákonná a konkrétní. Stěžovatel v zásadě zopakoval námitky, které vedly krajský soud k vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Toto rozhodnutí však Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. listopadu 2007, č.j. 4 To 89/2007-25906, ke stížnosti státního zástupce zrušil, jako nedůvodné. Následně Krajský soud v Praze provedl řízení ve věci samé, které završil napadeným rozsudkem, a následně proběhla i řízení o opravných prostředcích. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakovaně předložil námitky použité již v řízení ve věci samé, respektive v opravných prostředcích, s nimiž se obecné soudy v napadených rozhodnutích vypořádaly. Stěžovatel nad uvedené neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k tvrzenému zkrácení v základních právech. Soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Postupovaly přitom v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah. Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2012 Vlasta Formánková v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2012:4.US.1067.12.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1067/12
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 5. 11. 2012
Datum vyhlášení  
Datum podání 21. 3. 2012
Datum zpřístupnění 20. 11. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
SOUD - VS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodaj Formánková Vlasta
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 140/1961 Sb., §148
  • 141/1961 Sb., §125, §2 odst.5, §2 odst.6
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstřík trestný čin
skutková podstata trestného činu
dokazování
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1067-12_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 76755
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22