ECLI:CZ:US:2012:4.US.2148.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2148/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci stěžovatele I. K., právně zastoupeného advokátkou Mgr. Petrou Hrachy, Cihlářská 19, Brno, proti vyrozumění Statutárního města Brna, Městské policie Brno ze dne 10. 5. 2011 sp. zn. MPB/014504/2011/IŘ/Pad, MP/IŘ/0247/11Pa a sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 19. 5. 2011 č. j. JMK 67937/2011 sp. zn. S-JMK 67937/2011/OD/Fo, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 7. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných vyrozumění.
Stěžovateli byla Městskou policií Brno uložena pokuta v blokovém řízení za nedodržení zákazu vjezdu. Dle názoru stěžovatele byl porušen zákon o přestupcích, protože vozidlo do zákazu vjezdu zaparkoval jeho syn, on si pouze myslel, že platí pokutu za syna. Navíc se domníval, že platí pouze pokutu za špatné parkování. Domnívá se, že neporozuměl strážníkům městské policie vlivem jazykové bariéry. Proti blokové pokutě podal podnět k přezkumnému řízení na Ředitelství Městské policie Brno, které neshledalo zákonný důvod k zahájení přezkumného řízení a věc v souladu s §95 odst. 2 z. č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř."), předalo nadřízenému orgánu, tj. Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Krajský úřad neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, rozhodnutí Městské policie označil za vydané v souladu s právními předpisy. Dle náhledu stěžovatele nebyl v rámci blokového řízení spolehlivě zjištěn skutkový stav. Navíc správní orgány odmítly provést důkaz výslechem stěžovatelova syna. Krajský úřad si vyžádal jen vysvětlení zakročujícího strážníka městské policie, který uvedl, že stěžovatel rozuměl českému jazyku, mluvil jím plynule (s přízvukem) a nežádal tlumočníka. Stěžovatel nepředložil žádnou výjimku, která by ho opravňovala k vjezdu, ani vozidlo nebylo takto označeno.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností orgánů veřejné moci (srov. čl. 83 Ústavy ČR). Do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají toliko v rovině práva podústavního.
V souvislosti s projednávaným případem se Ústavní soud zabýval především otázkou právní povahy napadeného vyrozumění, resp. sdělení, načež dospěl k závěru, že přezkumné řízení je správním řádem koncipováno jako dozorčí prostředek, který není v procesní dispozici účastníka blokového řízení. V přezkumném řízení přezkoumávají správní orgány pravomocná rozhodnutí z moci úřední, přičemž účastník může "dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli" (§94 odst. 1 správního řádu). Citované sdělení resp. vyrozumění proto nepředstavuje správní rozhodnutí, přezkoumatelné správním soudem, a podání podnětu k přezkumnému řízení není prostředkem k ochraně práv, který by bylo nutno vyčerpat před podáním správní žaloby. Tímto prostředkem měl být vyslovený nesouhlas stěžovatele s uložením pokuty v blokovém řízení, k čemuž však v daném případě nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2011 sp. zn. 4 As 16/2011).
Z ustanovení §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"). S uplatněním podnětu k zahájení přezkumného řízení není spojeno zahájení správního řízení (94 odst. 1 s.ř.). Již z těchto důvodů je zřejmé, že doručením vyrozumění resp. sdělení o nedůvodnosti podnětu k provedení přezkumného řízení, nemohla být nastolena situace, jíž by došlo k zásahu do práv stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedenému nelze dát stěžovateli za pravdu ani v té části stížnostního žádání, jímž se domáhá vyslovení zákazu Statutárnímu městu Brnu, Městské policii Brno a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, zasahování do práv stěžovatele garantovaných čl. 36 odst. 1.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než předmětný návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj