ECLI:CZ:US:2012:4.US.2399.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2399/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. et PhDr. Petrem Podlahou, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Vodičkova 40, 110 00 Praha proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2011 čj. 68 Co 226/2011-27 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 3. 2011 čj. 0 Nc 902/2011-16 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů o nařízení soupisu movitých věcí podle ustanovení §672 odst. 2 občanského zákoníku.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že pro nařízení soupisu movitých věcí v jeho bytě nebyl dán důvod, neboť pohledávka pronajímatele za stěžovatelem z titulu neuhrazeného nájemného nikdy nevznikla. Proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 podal blanketní odvolání, které hodlal dodatečně odůvodnit za pomoci právního zástupce, k čemuž však neměl příležitost, neboť se o ustanovení zástupce obvodním soudem dověděl až dne 31. 5. 2011, tedy čtyři dny poté, co odvolací soud o jeho odvolání rozhodl. Takový postup obecných soudů stěžovatel vnímá jako porušení práva na právní pomoc v řízení a práva domáhat se stanoveným postupem soudní ochrany.
K porušení práva na nedotknutelnosti obydlí stěžovatel poukázal na hrubý způsob samotného výkonu rozhodnutí - soupisu movitých věcí, při němž došlo nejen k poškození bytového zařízení, ale v důsledku neproporcionálního a nevyváženého zásahu i k poškození jeho pověsti a dobrého jména.
Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 12. 9. 2011 konstatoval, že o odvolání stěžovatele rozhodl v souladu s procesními předpisy, a z obsahu spisu nezjistil, že by stěžovateli byla k jeho žádosti ustanovena právní zástupkyně advokátka. Městský soud zdůraznil, že odvolání bylo věcně projednáno a nebylo odmítnuto jako nedostatečně odůvodněné a navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.
Obvodní soud pro Prahu 5 ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 20. 1. 2011 označil ústavní stížnost za nedůvodnou.
Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků řízení stěžovateli na vědomí k případné replice, ten však na ně v soudem stanovené lhůtě nereagoval.
II.
Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 0 Nc 902/2011 vyplynulo, že soud vyhověl návrhu pronajímatele Bytového družstva Bronzová 2013 - 2014 v Praze 5 proti nájemcům stěžovateli a B. M. a ústavní stížností napadeným usnesením nařídil soupis jejich movitých věcí umístěných v bytě č. X o velikosti 3+1 nacházející se v osmém nadzemním podlaží nemovitosti v Praze 5 k. ú. Stodůlky. K výkonu rozhodnutí došlo dne 21. 4. 2011, žádné movité věci však nebyly sepsány, neboť zástupce pronajímatele prohlásil, že "netrvá na realizaci soupisu, resp. na sepsání movitých věcí, a to z důvodu toho, že veškeré movité věci nacházející se v bytě jsou staré a na úhradu dlužného nájemného je nelze použít pro jejich nulovou hodnotu" (viz protokol č.l. 18).
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 stěžovatel napadl odvoláním, ve kterém uvedl, že jím napadá předmětné rozhodnutí v plném rozsahu a že odůvodnění doplní právní zástupce. Odvolání podala samostatně i rozvedená manželka stěžovatele B. M. Obvodní soud pro Prahu 5 předložil spis s odvoláními obou účastníků Městskému soudu v Praze dne 10. 5. 2011, který ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že návrh na preventivní soupis podle §672 odst. 2 obč. zák. je svým způsobem návrhem předběžného opatření, pro jehož účely postačí, jsou-li základní skutečnosti (existence nájemního vztahu v rozhodné době a dluhu na nájemném) pouze osvědčeny, což soud I. stupně učinil. Odvolací soud reagoval i na námitky odvolatelky B. M.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 0 Nc 6031/2001 vyplynulo, že stěžovatel požádal dne 26. 4. 2011 soud, aby mu ve věci nařízení soupisu movitých věcí ustanovil zástupce. Obvodní soud usnesením ze dne 19. 5. 2011 osvobodil žadatele od soudních poplatků v předmětné věci a k ochraně jeho zájmů v této věci mu ustanovil jako zástupce advokátku JUDr. M. K. z Prahy 8. Usnesení bylo expedováno 26. 5. 2011, dne 31. 5. 2011 bylo doručeno stěžovateli a dne 1. 6. 2011 JUDr. K.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Při posouzení ústavněprávní relevance tvrzeného porušení práva na soudní ochranu vzal Ústavní soud v úvahu charakter tzv. preventivního soupisu. Podle §672 odst. 1 obč. zák. má na zajištění nájemného pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem v bytě nájemce, které patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti, podle odst. 2 téhož ustanovení zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly sepsány soudním vykonavatelem. Soupis movitých věcí, vnímaný jako zvláštní druh předběžného opatření, tak má omezený a dočasný význam, trvá jen po dobu trvání zástavního práva pronajímatele a pouze ve vztahu k pohledávkám nájemného za nájemcem v době pořízení soupisu. Z povahy věci tak nikterak neprejudikuje konečný výsledek případného sporu mezi zúčastněnými stranami z hlediska hmotného práva (spor o zaplacení nájemného).
Ústavní soud se otázkou způsobilosti předběžného opatření zasáhnout či omezit ústavně zaručená práva či svobody, např. právo vlastnické, již zabýval ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98, publ. in Sb. n. u. sv.16, str. 171, sp. zn. I.ÚS 375/2000, tamtéž sv. 27 str. 33), ve kterých zaujal stanovisko, že k zásahu a omezení zejména vlastnických práv může dojít tehdy, pokud by pro vydání předběžného opatření nebyly dány podmínky (jejichž posouzení je zásadně věcí obecných soudů), za kterých umožňují zákonná ustanovení dočasné omezení dispozic s majetkem, tedy je-li třeba zatímně upravit poměry účastníka nebo je-li obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. V případě dočasného omezení vlastnických práv, konkrétně dispozice s majetkem, jde navíc o rozhodnutí, které již nemůže být napraveno v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu (nález sp. zn. II.ÚS 343/02, publ. in Sb. n. u., sv. 28 str. 223). Zpravidla však předběžné opatření vzhledem k zatímní úpravě poměrů účastníků řízení nedosahuje takové intenzity, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva účastníků řízení a ani nároky kladené na řízení o vydání předběžného opatření nejsou tak vysoké, jako v případě meritorních rozhodnutí. To však neznamená, že na vydání předběžných opatření nejsou kladeny požadavky plynoucí z ústavního práva na soudní ochranu. Nařízení předběžného opatření musí mít stejně jako jiná rozhodnutí zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) (srov. citovaný nález sp. zn. II.ÚS 221/98).
V projednávané věci při zohlednění závěrů plynoucích z nálezové judikatury Ústavní soud ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 5 i Městský soud v Praze byly věcně i místně příslušné k rozhodnutí o návrhu navrhovatele a jejich usnesení byla vydána na základě příslušných ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve svém základu potvrdilo důvody vedoucí k nařízení soupisu movitých věcí, neboť po zvážení obsahu listin v odůvodnění unesení soudu I. stupně uvedených měl i odvolací soud za osvědčené, že stěžovatel jako nájemce předmětného bytu dluží pronajímateli (navrhovateli) na nájemném konkrétní částku a že již rozsudkem z ledna 2007 čj. 28 C 240/2005-60 Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. (pro neplacení nájemného). Z výše uvedeného je zřejmé, že obecné soudy zvážily podmínky pro nařízení soupisu movitých věcí k zajištění dlužného nájemného v mezích ústavních kautel, které na projednávanou věc dopadají, a Ústavní soud proto jejich rozhodnutí akceptoval i z hlediska záruk poskytovaných čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť přihlédl k tomu, že stěžovatel využil práva podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu I. stupně a že o tomto opravném prostředku soud II. stupně věcně rozhodl.
K tvrzenému porušení práva na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny), Ústavní soud shledal, že stěžovatel skutečně nemohl využít právní pomoc soudem ustanovené právní zástupkyně, neboť v důsledku (administrativního) postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 se ani stěžovatel, ani právní zástupkyně, ani odvolací soud včas, tj. před rozhodnutím o odvolání, nedověděli o tom, že stěžovateli byl k ochraně jeho zájmů v předmětném řízení ustanoven zástupce. Ústavní soud však i přes toto zjištění nepřistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí, neboť vzal v úvahu, že kasační nález by na právním postavení stěžovatele nic nezměnil. Ve věci vyšlo najevo, že po prohlídce bytu dne 21. 4. 2011 zástupce oprávněného pronajímatele netrval na soupisu, což ve výsledku znamenalo, že soupis byl sice nařízen, ale nebyl proveden, tj. žádná movitá věc v předmětném bytě patřící stěžovateli nebyla zatížena zástavním právem ve prospěch pronajímatele. Za situace, kdy soupis movitých věcí byl nařízen v ústavních mezích a poté de facto nebyl realizován, má Ústavní soud za to, že zrušit napadené usnesení odvolacího soudu pouze z důvodu omezení stěžovatelova práva na právní pomoc v odvolacím řízení by bylo formálním aktem; jeho odvolání, byť doplněné kvalifikovaným zástupcem, by již nemohlo představovat efektivní obranu a na dosavadním stavu (zásah již proběhl) nemohlo ničeho změnit.
Ústavní soud nepřisvědčil ani tvrzenému porušení čl. 12 Listiny o nedotknutelnosti obydlí, neboť zásah do tohoto práva může být zákonem dovolen, děje-li se tak pro ochranu práv druhých (odst. 3 citovaného ustanovení). Jak shora uvedeno, rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno v ústavních mezích a odůvodnilo tak vstup jiných osob do bytu stěžovatele.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 1. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu