ECLI:CZ:US:2012:4.US.2426.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2426/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Dr. T. K. P., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem, AK se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 7. 2011 č. j. 20 C 1/2011-63 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv, a to zejména práva na spravedlivý proces (práva na obhajobu), práva na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci a práva vlastnit majetek.
Stěžovatel Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vytkl, že v rámci rozhodování o náhradě škody (po částečném zpětvzetí žaloby se jednalo o částku ve výši 5 176 Kč) nesprávně posoudil důvodnost úkonů obhájce v rámci vyšetřování. V důsledku toho nepřiznal stěžovateli v plné výši nárok na náhradu škody za právní zastoupení v rámci jeho nedůvodného trestního stíhání.
II.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.
III.
V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost je podána osobou oprávněnou a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jedná se o návrh přípustný. Z důvodů dále vyložených však jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušeny ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Tyto závěry platí v projednávané věci tím spíše, že se jedná o věc tzv. bagatelní, neboť proti napadenému rozhodnutí nebylo s ohledem na hodnotu předmětu sporu přípustné odvolání. Vyloučil-li zákonodárce odvolací přezkum v bagatelních věcech (v rozsahu dle ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř.), je zásadně nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti odvolání cestou ústavní stížnosti. Jinak by tomu bylo, pakliže by se v konkrétním případě jednalo o věc zakládající důležitou otázku výkladu či aplikace základních lidských práv, což však v projednávané věci Ústavní soud neshledal.
V napadeném rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 2 řádně vyložil, z jakého důvodu stěžovatelem zmíněné úkony nepředstavovaly úkony právní služby, za něž by dle advokátního tarifu náležela odměna. Ústavnímu soudu v takové situaci nepřísluší - jak již plyne z výše uvedeného - správnost takto provedeného výkladu podrobně přezkoumávat. Proto se Ústavní soud omezuje toliko na konstatování, že nalézacím soudem provedená interpretace podústavního práva byla zcela ústavně konformní, přičemž ani proti způsobu a rozsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze mít žádných ústavněprávních námitek.
Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo (tím méně pak porušeno) žádné základní právo stěžovatele. S ohledem na výše uvedené byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu