ECLI:CZ:US:2012:4.US.2447.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2447/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatele Ing. P. K., právně zastoupeného advokátem Mgr. Alešem Dvorským, Cihlářská 19, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2010 sp. zn. 7 To 299/2010, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení krajského soudu. Stěžovatel spojil své podání s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Napadeným usnesením rozhodl krajský soud tak, že ke stížnosti státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2010 č. j. 89 T 97/2008-302. S tímto postupem stěžovatel zásadně nesouhlasí.
II.
Městský soud v Brně rozhodl v souladu s ustanovením §419 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), tak, že se nevykonají trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců a zbytek trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třinácti měsíců, které byly stěžovateli uloženy rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. 97/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2008 sp. zn. 4 To 303/2008, za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle ustanovení. Ke stížnosti státního zástupce přezkoumal krajský soud výše citované usnesení městského soudu a v souladu s ustanovením §149 odst. 1. zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl sám tak, že jej zrušil. V odůvodnění napadeného usnesení odkázal krajský soud v podrobnostech na odůvodnění stížnosti podané státním zástupcem. Stěžovatel pozbyl své řidičské oprávnění v souladu s ustanovením §123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a to dosažením 12 bodů bodového hodnocení. Dle krajského soudu i nadále trvá trestní odpovědnost odsouzeného za uvedené jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přečinu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. z. Z úhlu pohledu krajského soudu tak nevykonání uložených trestů není na místě.
Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že nesouhlasí s názorem krajského soudu, neboť novým tr. z. došlo ke zrušení skutkové podstaty trestného činu spočívající v tom, že pachatel řídil motorové vozidlo bez řidičského oprávnění. Podle ustanovení §419 tr. z. se trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tr. z., který není trestným činem podle tr. z. nevykoná. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně však tuto skutečnost popírá. Z toho důvodu se stěžovatel domnívá, že v řízení před krajským soudem došlo k zásahu do jeho základních práv, jež jsou mu garantovány ústavním pořádkem ČR.
III.
Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace aplikovaných právních předpisů je záležitostí obecných soudů.
Jak Krajský soud v Brně, tak i Městský soud v Brně se v rámci odůvodnění svých usnesení zabývaly otázkou zániku trestnosti řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění. Krajský soud, jako soud stížnostní, se přitom na rozdíl od soudu prvního stupně přiklonil k závěru, že v předmětném případě nejsou naplněny podmínky ustanovení §419 tr. z., podle něhož se nevykonají pouze tresty za taková jednání, která již nejsou trestným činem. Zde je přitom nutno vyjít nikoli z toho, jak je trestné jednání označeno v marginální rubrice, ale z toho, zda lze jednání odsouzeného považovat za trestné i podle některé stávající skutkové podstaty. Ústavní soud považuje v souvislosti s uvedeným za podstatnou tu skutečnost, že jednání stěžovatele naplňovalo podstatu úmyslného trestného činu a že jsou naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu dle ustanovení §337 tr. z. Nelze tedy souhlasit s tím, že by jednání stěžovatele nebylo po přijetí nové právní úpravy trestným činem.
Krajský soud svůj právní závěr řádně a logicky odůvodnil. Stěžovatel byl odsouzen za to, že řídil vozidlo, ačkoli pozbyl řidičské oprávnění poté, co dosáhl maximálního počtu 12 bodů. Přesto, že mu byla tato skutečnost dobře známa, kritického dne činnost řidiče vykonával. Tento skutek je trestný i podle nového trestního zákoníku jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. z., kterého se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu. Z popisu skutku vyplývá, že stěžovatel mařil rozhodnutí tím, že po odnětí řidičského oprávnění vykonával činnost řidiče. Odnětím se rozumí pozbytí řidičského oprávnění po dosažení 12 bodů podle zákona o silničním provozu a doručení výzvy příslušného orgánu veřejné moci.
Jelikož nebyla zjištěna existence neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 1. února 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu