ECLI:CZ:US:2012:4.US.2553.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2553/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, AK se sídlem v Havířově-Město, Dělnická 434/1a, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2011 sp. zn. 0 Nt 2191/2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 24. 8. 2011 se K. S. (dále též "podezřelý", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlavní uvedený příkaz k domovní prohlídce Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud").
Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal přednostně s odůvodněním, že "současně podává další ústavní stížnost k průběhu a výsledku domovní prohlídky samotné, směřující proti policejnímu orgánu, který na podkladě příkazu domovní prohlídku dne 21. 7. 2011 provedl a který při tomto úkonu zajistil věci stěžovatele a když i druhá z jeho stížností je podávána z obdobného důvodu (provedení prohlídky před zahájením trestního stíhání)."
Z přehledu podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelem avizovaná další ústavní stížnost "k průběhu a výsledku domovní prohlídky samotné" dosud podána nebyla (a byla-li by nyní podána, musela by být evidentně odmítnuta pro opožděnost). Ve snaze zamezit nadměrnému formalismu při posuzování náležitostí ústavní stížnosti proto Ústavní soud, též s přihlédnutím k závěrům Evropského soudu pro lidská práva obsaženým mj. v jeho rozsudcích ze dne 15. 5. 2008 ve věci Faltejsek proti České republice (stížnost č. 24021/03), resp. ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena proti České republice (stížnost č. 57567/00), podrobil ústavnímu přezkumu všechna tvrzení stěžovatele obsažená v ústavní stížnosti.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 0 Nt 2191/2011 vyplývají následující skutečnosti.
Dne 21. 7. 2011 soudce okresního soudu v trestní věci podezřelého (příslušníka Policie České republiky) nařídil podle §83 odst. 1 tr. řádu domovní prohlídku specifikovaného rodinného domu jakož i prostor k němu náležejících v obci P., kde byl podezřelý hlášen k trvalému pobytu, s tím, že bude provedena policejním orgánem Inspekce Policie České republiky, 3. oddělení, pracoviště Ostrava, za přítomnosti nezúčastněné osoby, v době od 22. 7. 2011 do 25. 7. 2011.
III.
V části II. ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo požívat domovní svobody a právo na nedotknutelnost soukromí dle čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a že soudce okresního soudu rozhodl v rozporu s ustanovením čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a bez zohlednění čl. 4 odst. 4 Listiny, zejména pro absenci důvodů pro vydání rozhodnutí v dané fázi trestního řízení.
V ustanovení §158 odst. 3 písm. h) a i) tr. řádu a nálezy ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96, ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. II. ÚS 362/06 a ze dne 6. 10. 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05 a tvrdil, že příkaz k domovní prohlídce postrádal řádné odůvodnění, zejména co do jeho neodkladnosti, a nesplňoval další zákonem stanovené požadavky, zejména určení místa prohlídky nezaměnitelným způsobem a rozsahu prohlídky.
V části IV. stěžovatel opakoval, že při provádění domovní prohlídky bylo zasaženo jeho ústavně zaručené právo na domovní svobodu zakotvené v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, jakož právo na ochranu vlastnictví zakotvené v čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a právo na odepření výpovědi zakotvené v čl. 40 odst. 4 Listiny, odnětí věci nebyla přítomna nezúčastněná osoba a příkaz k domovní prohlídce byl vydán svévolně a zcela mimo zákonný rámec; poukázal na princip nemo tenetur se ipsum accusare ve vztahu k možnosti uložit pořádkovou pokutu v případě nedobrovolného vydání věci; namítl, že odnětí věci nebyla přítomna žádná nezúčastněná osoba, neboť příslušníka Policie České republiky za takovou osobu považovat nelze.
V části V. stěžovatel opakoval, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán zcela mimo zákonný rámec "ať již ve smyslu okamžiku vydání příkazu nebo dodržení jeho obsahových náležitostí, ... ."
Okresní soud v Ostravě ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že před vydáním příkazu k domovní prohlídce přezkoumal zákonné podmínky ve smyslu ustanovení §82, §83 a §84 tr. řádu a nezjistil žádná pochybení; tyto podmínky byly zcela naplněny a návrh státního zástupce byl dostatečným způsobem dokladován; příkaz byl vydán písemně a řádně odůvodněn. Není zřejmé, na základě čeho činí stěžovatel závěr o "vágnosti" jeho odůvodnění, když v odůvodnění příkazu je odkazováno na konkrétní okolnosti, jež odůvodnily i neodkladnost a neopakovatelnost úkonu ve smyslu ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu. Předmětné prostory byly dostatečně a zcela v souladu se zákonem specifikovány. Závěrem odkázal na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, případně podkladový materiál Policie ČR Ostrava čj. IN-TČ-334/2011.
Repliku k tomuto vyjádření stěžovatel, odkázav "v plné výši na text ústavní stížnosti", nepodal.
IV.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení, že nařízením a uskutečněním domovní prohlídky byla porušena základní práva stěžovatele na nedotknutelnost soukromí a nedotknutelnost obydlí, garantovaná v čl. 7 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny, a právo na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny; ústavní stížnost lze posoudit i z pohledu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zaručujícího základní právo na respektování soukromého a rodinného života (v části týkající se soukromého života) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě zaručujícího ochranu majetku.
K tvrzení o porušení základního práva na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
Obecné principy
Článek 12 Listiny má následující znění:
Čl. 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásady do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Článek 8 úmluvy zní:
Článek 8
Právo na respektování rodinného a soukromého života
1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Jak vyplývá z výše citovaných čl. 12 odst. 3 Listiny a čl. 8 odst. 2 Úmluvy, základní práva jimi chráněná nejsou absolutní a stát do nich může za podmínek stanovených citovanými články zasáhnout. Těmito podmínkami jsou obecně "soulad se zákonem", sledování legitimního cíle a "nezbytnost v demokratické společnosti".
Jinak řečeno, důvody uvedené k ospravedlnění domovní prohlídky musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ve vztahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst osoby dotčené příkazem k prohlídce.
Aplikace obecných principů na projednávaný případ
A. Jednalo se o "zásah"?
Ústavní soud akceptuje názor stěžovatele, že nařízením a provedením domovní prohlídky příkazem soudce ze dne 21. 7. 2011 bylo zasaženo do jeho základního práva na nedotknutelnost soukromí a obydlí dle čl. 7 a čl. 12 Listiny, resp. práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy.
B. Byl zásah "v souladu se zákonem"?
Stěžovatel tvrdil, že předmětný zásah nebyl "v souladu se zákonem", neboť byl proveden jako neodkladný úkon, aniž by pro jeho provedení byly splněny zákonné podmínky ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu.
Ústavní soud po zhodnocení příkazu k domovní prohlídce ze dne 21. 7. 2011 a návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 20. 7. 2011 dospěl k závěru, že k provedení domovní prohlídky existovaly dostatečné důvody ve smyslu požadavků §82 odst. 1 tr. řádu, stejně jako k provedení prohlídky jako neodkladného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. řádu; opačný názor stěžovatele v ústavní stížnosti je tvrzením postrádajícím dostatečné odůvodnění. Tvrzený zásah do základních práv proto považuje za uskutečněný "v souladu se zákonem."
C. Sledoval zásah legitimní cíl nebo cíle?
Ústavní soud je toho názoru, že inkriminovaný zásah do základních práv stěžovatele sledoval cíle definované v čl. 12 odst. 3 Listiny (ochrana práv a svobod druhých) i čl. 8 odst. 2 Úmluvy (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti, ochrana práv a svobod jiných).
D. Byl zásah "nezbytný v demokratické společnosti"?
Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud se přiklání k názoru, že důvody uvedené pro něj v příkazu soudce okresního soudu ze dne 21. 7. 2011 k domovní prohlídce mohou být považovány za odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky.
Ústavní soud tak uzavírá, že čl. 12 Listiny, resp. čl. 8 Úmluvy, nebyly porušeny.
K tvrzení o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 Listiny, resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě
Stejně jako výše uvedené základní právo na nedotknutelnost obydlí, resp. na respektování soukromého života, ani základní právo na ochranu majetku chráněné výše uvedenými články Listiny a Úmluvy není absolutní a stát do něj může za podmínek stanovených těmito články zasáhnout. Test ústavnosti zásahu státu do práva na ochranu majetku je obdobný testu aplikovanému při posuzování zásahů do soukromého života; takový zásah tudíž musí být "souladný se zákonem," "nezbytný v demokratické společnosti" a sledovat legitimní cíl.
Při posuzování inkriminovaných zásahů státu do práva na pokojné užívání majetku stěžovatele Ústavní soud dospěl ke stejným závěrům jako při posuzování ústavní souladnosti zásahu do nedotknutelnosti obydlí, resp. soukromého života. K zásahu do práva na pokojné užívání majetku stěžovatele, tj. zejména jím užívaných bytových prostor a mobilního telefonu, dle názoru Ústavního soudu skutečně došlo, nejednalo se však o zásah protiústavní, neboť sledoval legitimní cíl, byl proveden na základě zákona a byl nezbytný v demokratické společnosti.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu