ECLI:CZ:US:2012:4.US.274.12.1
sp. zn. IV. ÚS 274/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti JUDr. L. J., zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem, AK se sídlem Mírové náměstí 157/30, PS-128, 412 01 Litoměřice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Lounech č. j. ZT 578/2011-28 ze dne 1. 12. 2011 a usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, č. j. OKFK-94-44/2011-200204 ze dne 27. 10. 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označených usnesení o zahájení trestního stíhání.
Stěžovatel, který je soudcem Okresního soudu v Litoměřicích, uvedl, že je proti němu vedeno trestní stíhání nezákonně, neboť jeho osoba nebyla náležitě a ve shodě se zákonem identifikována. Prezident České republiky sice udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích shodného titulu a jména, avšak odlišného data narození a bydliště, z čehož stěžovatel dovodil, že souhlas s trestním stíháním jeho osoby nebyl vydán; chybné údaje obsahovalo i usnesení o zahájení trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení se sice pokusily identifikační údaje opravit, jejich postup však stěžovatel odmítl akceptovat s poukazem na ustanovení §120, §134 a §138 tr. řádu, podle kterých musí být obviněný v usnesení o zahájení trestního stíhání označen, kromě dalšího, údajem dne a místa narození a bydliště.
Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Policie České republiky zahájila trestní stíhání JUDr. L. J., soudce Okresního soudu v Litoměřicích, jako obviněného ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit při výkonu funkce soudce, resp. v souvislosti s výkonem této funkce, skutky popsanými ve výroku usnesení policejního orgánu. Podle odůvodnění usnesení prezident republiky rozhodnutím ze dne 24. 10. 2011 udělil souhlas s trestním stíháním soudce Okresního soudu v Litoměřicích JUDr. L. J.
Stížnost stěžovatele státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Lounech zamítl. Potvrdil, že osoba obviněného byla jednoznačně identifikována jeho titulem, jménem a příjmením a funkcí soudce Okresního soudu v Litoměřicích s tím, že soudce JUDr. L. J. je nejen jediným soudcem tohoto jména a příjmení působícím na Okresním soudě v Litoměřicích, ale i jediným soudcem tohoto jména a příjmení v České republice. Argument dostatečné individualizace obviněného tak lze uplatnit i proti námitce, že rozhodnutí prezidenta republiky bylo vydáno na neexistujícího soudce. Státní zástupce rovněž poukázal na to, že obviněný na přímý dotaz policejního orgánu připustil, že jednání v popisu skutku se týká jeho osoby a že se nachází v procesním postavení obviněného.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve své dosavadní rozhodovací praxi se Ústavní soud opakovaně vyjádřil k otázce ústavněprávní způsobilosti přezkumu rozhodnutí o zahájení trestního stíhání tak, že akcentoval svoji zdrženlivost při zásazích do samotného počátku trestního stíhání a oprávnění zasáhnout spojoval pouze se situacemi, kdy došlo k porušení základních práv a svobod, které nebylo možno odčinit jinak, zejména v případech vzetí do vazby. V obecné rovině pak mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 U 4/32 SbNU 467). Pokud Ústavní soud přistoupil ke zrušení usnesení státního zástupce, týkající se stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, učinil tak zcela výjimečně z důvodu absence dostatečného odůvodnění; i za takové situace však zdůraznil, že mu z hlediska vytýčených pravomocí nepřísluší takové rozhodnutí jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce a vyjadřovat se k opodstatněnosti toho kterého trestního stíhání (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 N 105/30 SbNU 471). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy nutno vykládat přísně restriktivním způsobem.
V projednávané věci Ústavní soud neshledal pochybení, které by odůvodnilo jeho mimořádný zásah. Stěžovatelův poukaz na zákonný požadavek označení obviněného v usnesení o zahájení trestního stíhání stejnými údaji, které musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku, tj. (správným) dnem a místem narození a bydlištěm, což usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele nesplňovalo, nebyl schopen zpochybnit legalitu rozhodnutí a přivodit ingerenci Ústavního soudu, a to ani z pohledu kautel obsažených v čl. 8 odst. 2 větě první Listiny. Policejní orgán v souladu s ustanovením §160 odst. 1 tr. řádu rozvedl konkrétní skutečnosti, na jejich základě nabyl podezření, že byla spáchána trestná činnost a že se jí v popsaném rozsahu dopustil právě stěžovatel. Nezaměnitelnost stěžovatele jako konkrétní a určité osoby podezřelé ze spáchání trestné činnosti byla jednoznačně dána jeho jménem, příjmením, akademickým titulem a funkcí soudce konkrétního soudu, což ostatně stěžovatel nikterak nezpochybnil. Ústavní soud po zjištění, že státní zástupce přezkoumal stížností napadené rozhodnutí policejního orgánu, se se vznesenými námitkami vypořádal, v reakci na ně vyložil, na základě jakých zjištění měly orgány činné v trestním řízení za zcela prokázané, že osoba stěžovatele nebyla zaměněna za osobou jinou, a ve svém usnesení již uvedl správné údaje o stěžovatelově datu narození a bydlišti, dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nenasvědčují libovůli orgánů činných v trestním řízení při rozhodování a tvrzenému porušení práv stěžovatele zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu