ECLI:CZ:US:2012:4.US.2852.11.2
sp. zn. IV. ÚS 2852/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti B. Š., právně zastoupeného Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 2, Vinohradská 37, směřující proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. července 2011, sp. zn. 37 Nt 1221/2011, a proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. července 2011, sp. zn. 37 Nt 1226/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 7 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 10 odstavci 2 Listiny a v čl. 12 Listiny.
Výše uvedeným příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. července 2011, byla nařízena domovní prohlídka v rodinném domě a v prostorách sloužících k bydlení a v prostorách k nim přináležejícím, na adrese R. (okres Plzeň-jih), který je ve vlastnictví M. V. (přítelkyně stěžovatele). Dále citovaným příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. července 2011, byla nařízena domovní prohlídka v rodinném domě na adrese P., a to v prostorách sloužících k bydlení a v prostorách k nim přináležejícím, ve vlastnictví stěžovatele.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že na základě napadených příkazů byly dne 26. července 2011 pracovníky Celního ředitelství Praha vykonány nařízené domovní prohlídky. Ty byly uskutečněny, aniž by před jejich zahájením či po jejich skončení bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání. Účelem prohlídek bylo prověřit skutečnosti nasvědčující spáchání zločinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dle ustanovení §299 odstavce 2 a 4 písmene a) trestního zákoníku. Při domovních prohlídkách bylo vydáno celkem 24 exemplářů papoušků.
Stěžovatel dále konstatoval, že běžnou praxí v zemích Evropské unie je ponechání exemplářů v péči chovatelů, za účelem minimalizace škod na exemplářích a nákladů pro stát, neboť se jedná o živočichy vyžadující speciální a nákladnou péči. Po vydání však byla zvířata umístěna v Záchranném centru, které uvedené podmínky péče o zvířata nesplňuje. Napadená rozhodnutí neobsahují dostatečné odůvodnění okolností vedoucích k nařízení domovních prohlídek a zejména, proč nelze věci důležité pro trestní řízení opatřit jiným způsobem. Rovněž nebylo uvedeno, v čem spočívá obava ze zmaření, zničení či ztráty důkazů pro probíhající řízení. Argumentace, že stěžovatel má být organizátorem nelegálních dovozů obchodů s exempláři CITES, nemůže být dostatečná, tím spíše v případě domovní prohlídky vykonané v bydlišti přítelkyně stěžovatele (příkaz z 20. července 2011).
Domovní prohlídky proběhly v čase od 6:30 hod do 16:30 hod (u přítelkyně stěžovatele) respektive od 6:30 hod do 23:45 hod (u stěžovatele). K prohlídkám došlo i za situace, kdy exempláře papoušků byly vydány dobrovolně. Svou délkou pak jednoznačně zasáhly do běžného denního života. Použití policejního orgánu mělo být podle stěžovatele zcela nepřiměřené účelu, k němuž měly domovní prohlídky sloužit, když výsledku bylo možno docílit například prostřednictvím České inspekce životního prostředí. Závěrem stěžovatel dále odkázal na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. III. ÚS 287/96).
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisů Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 37 Nt 1221/2011 a sp. zn. 37 Nt 1226/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části podána osobou zjevně neoprávněnou a z části zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat. Vyjma odkazu na judikaturu se ústavní stížnost zabývala popisem příkazu, provedením a výsledky domovních prohlídek.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Pokud se týká prohlídky v domě přítelkyně stěžovatele, zde je nutno konstatovat, že ústavní stížnost stěžovatele je nutno považovat za podanou osobou zjevně neoprávněnou, neboť není v žádném případě možno tvrdit, že rozhodnutím, postupem či jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k zásahu do jeho zaručených práv. Z ničeho nevyplývá, vyjma konstatovaného přátelského vztahu stěžovatele s majitelkou nemovitosti, vztah stěžovatele k nemovitosti, na níž byla provedena prohlídka na základě příkazu ze dne 20. července 2011, a tedy zásah do naříkaných práv stěžovatele. Pokud by bylo zasaženo do základních práv, jednalo by se o práva přítelkyně stěžovatele, případně osob, které uvedenou nemovitost obývají či jinak užívají, kterým by příslušelo oprávnění podat ústavní stížnost. To se však nestalo.
Ohledně té části ústavní stížnosti, směřující proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. července 2011, o nařízení domovní prohlídky v domě stěžovatele, konstatuje Ústavní soud, že mu bylo doručeno šest podání, sepsaných týmž právním zástupcem, směřujícím proti totožným rozhodnutím, příkazům k domovní prohlídce, vydaným jak Obvodním soudem pro Prahu 6, tak i Okresním soudem v Hodoníně, týkajícím se skupiny osob podezřelých ze spáchání zločinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dle ustanovení §299 odstavce 2 a 4 písmene a) trestního zákoníku. Ve dvou případech, vedených pod sp. zn. II. ÚS 2831/11 a sp. zn. II. ÚS 2848/11 již bylo rozhodnuto, a to usneseními o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. V podstatných náležitostech na ně proto i čtvrtý senát Ústavního soudu odkazuje.
Příkaz k domovní prohlídce splňuje požadavky kladené zákonem na toto rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 6 v napadeném rozhodnutí rovněž uvedl, proč je na místě provést tento úkon jako neodkladný a neopakovatelný, dále dostatečně a srozumitelně zhodnotil naplnění zákonných požadavků pro vydání příkazu. Stěžovatelem tvrzený rozpor s judikaturou Ústavního soudu senát v projednávaném případě neshledal. Pokud stěžovatel fakticky namítal nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení v dané věci, je zjevné, že se zcela logicky bránil šetření, v němž figuruje jako podezřelý.
V daném postupu tedy Ústavní soud neshledal naříkaný zásah do základních práv stěžovatele, a proto podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci tak nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu