ECLI:CZ:US:2012:4.US.2986.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2986/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. H., zastoupené Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou, AK Na Dlouhé mezi 996/16, 149 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 7. 2011 č. j. 74 EC 1962/2011-49 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 10. 2011 se M. H. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 vydané v občanskoprávní věci sp. zn. 74 EC 1962/2011.
II.
Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 74 EC 1962/2011 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
Dne 20. 4. 2011 vydal nalézací soud elektronický platební rozkaz č. j. 74 EC 1962/2011-13, ve kterém uložil stěžovatelce, aby žalobci zaplatila částku 968,- Kč včetně příslušenství a dále náhradu nákladů řízení.
Proti shora uvedenému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka dne 11. 5. 2011 odpor.
Dne 25. 7. 2011 nalézací soud rozhodl rozsudkem ve věci tak, že žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 968,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.
Na uvedené rozhodnutí reagovala stěžovatelka podáním ze dne 11. 8. 2011 označeným jako "odvolání - přezkum formou autoremedury".
Na výzvu nalézacího soudu ze dne 19. 8. 2011 ohledně sdělení, zda-li předmětné "odvolání - přezkum formou autoremedury" považuje stěžovatelka rovněž za návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, již stěžovatelka neodpověděla a 6. 10. 2011 podala ústavní stížnost.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že nalézací soud v její věci předmětným rozsudkem porušil její právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny a zásadu rovnosti účastníků zakotvenou v čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelka porušení shora uvedených práv spatřuje především ve skutečnosti, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevycházel z obsahu spisu a rozhodl zcela nepředvídatelným způsobem. Dle stěžovatelky nalézací soud nepřihlédl k důkazům stěžovatelkou uplatněných, zejména k důkazům podporujícím použití ustanovení §150 o. s. ř. a nevypořádal se též s námitkou promlčení, kterou stěžovatelka před vydáním rozhodnutí vznesla. Závěrem stěžovatelka spatřuje nedostatek řízení rovněž v nenařízení ústního jednání v předmětné věci.
IV.
Z vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplynulo, že předmětný rozsudek byl vydán s ohledem na ustanovení §115a o. s. ř. s tím, že nalézací soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby. Obvodní soud pro Prahu 4 připustil, že při vyhotovení předmětného rozsudku došlo k pochybení při vyhotovení odůvodnění v rozsahu stanoviska žalované v důsledku použití předchozího množstevního typu rozhodnutí. Vzhledem k vázanosti zákonem nalézací soud nemohl provést opravu formou autoremedury dle §210a o. s. ř. či opravit odůvodnění ve smyslu §165 o. s. ř., neboť stěžovatelka neuposlechla soudní výzvu k podání podnětu na opravu odůvodnění.
V.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v hlavě páté Listiny a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na spravedlivý proces v sobě zahrnuje několik aspektů, především však princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků znát názory a důkazy protistrany a zpochybňovat je. Rovnost zbraní v kontextu práva na spravedlivý proces znamená, že soud je povinen dbát na rovné postavení účastníků a rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv. Naplnění principu rovnosti zbraní však nelze v kontextu práva na spravedlivý proces chápat jako povinnost obecných soudů přisvědčit právnímu názoru stěžovatelky, hodnotit důkazy dle představ stěžovatelky či povinnost dospět k právním závěrům, které stěžovatelka považuje za správné. Tvrzení stěžovatelky, že její základní práva byla porušena tím, že Obvodní soud pro Prahu 4 dospěl k právním závěrům, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí či jsou pro ni nepředvídatelné, je již proto tvrzením zjevně neopodstatněným; nadto naříkané rozhodnutí nalézacího soudu z pohledu ústavněprávního obstojí.
Právo na spravedlivý proces zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci. Proto úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda řízení jako celek je možno považovat za spravedlivé. Ústavní soud shledal, že nalézací soud při vyhotovení odůvodnění předmětného rozhodnutí skutečně pochybil, neboť obsah odůvodnění předmětného rozhodnutí částečně neodpovídá obsahu spisu. Z uvedeného však bez dalšího nevyplývá, že by toto pochybení muselo být napravováno zásahem Ústavního soudu. Kasace ve výroku nikoliv protiústavního rozsudku v tomto řízení vydaném odůvodněná toliko jeho nepřiléhavým, resp. chybným odůvodněním, postrádala by z hlediska ochrany práv stěžovatelce ústavně zaručených jakoukoliv právní funkci.
Námitce stěžovatelky vytýkající nenařízení soudního jednání nelze přisvědčit. V uvedeném případě sama stěžovatelka navrhla, aby soud rozhodl bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů (č. l. 18). Postup nalézacího soudu byl v tomto případě nejen v souladu s ustanovením §115a o. s. ř, ale rovněž v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu