ECLI:CZ:US:2012:4.US.3006.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3006/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky J. M., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v České Třebové, Čechova 396, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 511/2010-49 ze dne 24. června 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 0 EXE 4828/2010 a ze spisu rozhodce Ing. Martiny Proksové, se sídlem v Brně, Křenová 59 (dále jen "rozhodce") sp. zn. 511/09 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením č. j. 0 EXE 4828/2010-10 ze dne 13. července 2010 k návrhu oprávněné společnosti Komerční investiční a úvěrové družstvo DOMOV, s.r.o. (dále jen "oprávněná") nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce sp. zn. 511/09 ze dne 4. května 2009 (dále jen "rozhodčí nález") k uspokojení specifikované pohledávky s úrokem z prodlení, jakož i specifikovaných nákladů předcházejícího řízení, nákladů exekuce a nákladů oprávněné exekuci na majetek stěžovatelky a pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 19 Co 511/2010-49 ze dne 24. června 2011 uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodčí doložka, na základě které věc rozhodce projednal a vydal rozhodčí nález, je neplatná. Z toho dovozuje, že rozhodčí nález je nicotný, a proto nebyly splněny podmínky pro nařízení exekuce, když ve věci nebylo vydáno žádné rozhodnutí, na jehož základě by bylo možno pro pohledávku oprávněné exekuci nařídit.
Dále stěžovatelka namítá, že jí nebyl rozhodčí nález účinně doručen, neboť obálka s ním jí měla být vhozena do domovní schránky dne 1. února 2010, přičemž s ohledem na zahájení řízení za účinnosti občanského soudního řádu ve znění platném do 30. června 2009 se tak stalo způsobem, který zákon platný v době zahájení řízení nepřipouštěl. Je tedy podle stěžovatelky nepochybné, že rozhodčí nález, i kdyby jej bylo možno považovat za platný, není vykonatelný, neboť nebyl stěžovatelce zákonným způsobem doručen. Zároveň podle stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové zcela přehlédl, že náhradní doručení rozhodčího nálezu ustálená judikatura zapovídá, když Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2726/2006 ze dne 29. května 2007 uvádí, že doručení zásilky, kterou byl povinnému doručován rozhodčí nález, náhradním způsobem (uložením) ve smyslu ustanovení občanského soudního řádu je vyloučeno a takový rozhodčí nález není vykonatelný, protože jeho písemné vyhotovení nebylo povinnému doručeno.
Stěžovatelka dále v ústavní stížnosti namítá existenci vad rozhodčího řízení a vznáší též námitky do rozhodnutí o věci samé.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Krajský soud v Hradci Králové k námitkám stěžovatelky, které se shodují s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti, stručně shrnuto uvedl, že je oprávněn přezkoumat pouze to, zda jde o exekuční titul dle ust. §40 exekučního řádu, resp. ust. §274 občanského soudního řádu, a zda je formálně a materiálně vykonatelný. Je-li spor rozhodnut rozhodcem určeným podle pravidel rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky podle ust. §7 a násl. zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, není exekuční soud oprávněn zkoumat platnost rozhodčí doložky, přičemž námitky proti věcné správnosti exekučního titulu jsou v odvolacím stádiu exekučním řízení irelevantní, neboť mohly být vzneseny pouze v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Krajský soud považuje rozhodčí nález též za pravomocný a vykonatelný, když námitku stěžovatelky ohledně neúčinného doručení rozhodčího nálezu stěžovatelce neshledal důvodnou.
Ústavní soud konstatuje, že postupu Krajského soudu v Hradci Králové a jeho závěrům uvedeným v odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí nemá z hlediska ústavnosti co vytknout, a pro stručnost na ně pouze odkazuje.
K námitce stěžovatelky stran nesprávného znění občanského soudního řádu, podle kterého mělo být při doručení rozhodčího nálezu postupováno, Ústavní soud na doplnění uvádí, že podle přechodného ustanovení obsaženého v bodu II. zák. č. 7/2009 Sb., kterým byl s účinností od 1. července 2009 novelizován občanský soudní řád mimo jiné v ustanoveních upravujících doručování, se uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Stran doručování pak uvedený zákon nic jiného nestanovuje. Stěžovatelka se tak ve své námitce mýlí.
Odkaz stěžovatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2726/2006 ze dne 29. května 2007 je pak nepřípadný. V případě, o němž bylo rozhodnuto tímto stěžovatelkou uváděným usnesením, bylo mezi účastníky mimo jiné sjednáno, že v případě, že se písemnosti z adres bydliště/sídla vrátí jako nedoručené, považuje se zásilka za doručenou dnem následujícím po dni, kdy byla vrácena zpět odesílateli (smluvní straně nebo rozhodci), a to i když se účastník o tomto doručení nedozvěděl, což bylo Nejvyšším soudem shledáno za ujednání rozporné s občanským soudním řádem, tedy neplatné. Povinnému pak bylo doručeno právě podle tohoto ujednání, přičemž se o doručované zásilce nedozvěděl. K tomu dále Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 20 Cdo 1612/2006 ze dne 26. dubna 2007 uvedl, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností. Závěr Nejvyššího soudu citovaný stěžovatelkou byl uváděn mimo výše uvedený kontext a stěžovatelka navíc necitovala usnesení Nejvyššího soudu přesně (blíže viz stěžovatelkou uváděné usnesení Nejvyššího soudu).
Ústavní soud uzavírá, že žádný důvod pro zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 19. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu