ECLI:CZ:US:2012:4.US.3364.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3364/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. S., zastoupeného JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, směřující proti postupu Okresního soudu v Jičíně a průtahům v řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal odstranění průtahů v řízení u Okresního soudu v Jičíně.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy postupem nerespektujícím čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a porušujícím čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") porušily právo stěžovatele na projednání věci bez zbytečných průtahů garantované čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel podal dne 4. ledna 2010 návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "VTOS"), který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2006 sp. zn. 39 T 10/2005. Dosud ve věci nebylo rozhodnuto i navzdory tomu, že se stěžovatel průtahům v řízení bránil ve smyslu ustanovení §174a zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, v platném znění. Stěžovatel tvrdil, že dne 30. července 2010 podal předsedovi Okresního soudu v Jičíně návrh, aby určil lhůtu k provedení procesního úkonu. Dosud nebyl stěžovatel informován, jak bylo s návrhem naloženo. Veřejná zasedání soudu pro projednání jeho žádosti o podmíněné propuštění z VTOS byla opakovaně odročována z různých procesních důvodů, proto se stěžovatel domáhal nápravy Ústavním soudem.
Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že ve věci stěžovatele bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na to, aby jeho věc byla vyřízena bez zbytečných průtahů dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí obecných soudů vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:
Usnesením Okresního soudu v Jičíně (8 PP 1/2010-127) ze dne 10. listopadu 2011 bylo ve veřejném zasedání rozhodnuto podle §31 odst. 1 tr. ř., že předseda senátu Okresního soudu v Jičíně Mgr. Theodor Petryšín a přísedící Okresního soudu v Jičíně nejsou vyloučeni z projednávání návrhu stěžovatele, t. č. ve VTOS ve věznici Valdice, v řízení o podmíněné propuštění.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. prosince 2011 (12 To 492/2011-158) rozhodl o opravném prostředku stěžovatele tak, že stížnost stěžovatele podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Usnesením Okresního soudu v Jičíně (8 PP 1/2010-179) ze dne 16. února 2012 byla ve veřejném zasedání zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z VTOS. Rozhodnutí dosud není v právní moci, neboť stěžovatel uplatnil svoje právo a podal opravný prostředek.
III.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené dle zákona o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
Ústavní soud věnoval pozornost otázce tvrzených průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 8 PP 1/2010 ve věci podmíněného propuštění z VTOS.
V jeho judikatuře jsou průtahy v řízení standardně podřazovány institutu zásahu orgánu veřejné moci [srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jež je chápán zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž sám není výrazem (výsledkem) samotné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; odtud plyne, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", který neplyne z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak, než ústavní stížností směřující k vydání nálezu, jímž je vysloven jeho zákaz (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 4, str. 243).
V rozhodovací praxi Ústavního soudu lze identifikovat dvě základní skupiny případů (řízení dosud nerozhodnuté a pravomocně skončené), týkající se ochrany práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
Ve věci stěžovatele se jedná o případ, ve kterém se domáhá ústavně právní ochrany účastník soudního řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti dosud probíhá, resp. nebylo skončeno. Podstatou stížnostního žádání je zde zamezení časovým prodlevám a vyjádřený zájem na brzkém ukončení věci vydáním meritorního rozhodnutí. Ve vyhovujícím nálezu Ústavní soud pak zakáže orgánu veřejné moci porušovat, resp. pokračovat v porušování, ústavně zaručeného práva navrhovatele (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 313/97, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 9, str. 361 a další), případně přikáže, aby v konkrétní věci orgán veřejné moci (neprodleně) jednal (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 466/97, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 10, str. 251, sp. zn. II. ÚS 225/01, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 23, str. 35), či - pokud je to možné - aby obnovil stav před zjištěným porušením práva (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 5/96, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 6, str. 335). Po nabytí účinnosti zákona č. 192/2003 Sb., kterým byl změněn zákon o soudech a soudcích, Ústavní soud striktně vázal - přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích (srov. nález IV. ÚS 180/04, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 34, str. 157). Přípis stěžovatele ze dne 29. července 2010 (č. l. 45), nelze považovat za návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, neboť to z obsahu podání nevyplývá.
Ústavní soud dospěl k závěru, že tvrdí-li stěžovatel průtahy v řízení před obecnými soudy a vznik škody, dává mu právní řád České republiky k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně jeho veřejných subjektivních práv, než je ústavní stížnost (viz postup dle zákona č. 82/1998 Sb.), přičemž rozhodnutí o tomto prostředku ochrany bude moci být předmětem též dalšího přezkoumávání (obdobně viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3440/10 ze dne 14. prosince 2010). Za situace, kdy stěžovatel nevyužil možností, které mu poskytuje zákon č. 82/1998 Sb., a porušení základních práv je napravitelné samotnými obecnými soudy, je podání ústavní stížnosti předčasné. Zásah Ústavního soudu lze v souladu s principem minimalizace zásahů Ústavního soudu považovat až za krajní prostředek k ochraně základních práv stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost musel odmítnout jako návrh nepřípustný (ustanovení §75 odst. 1 ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj