ECLI:CZ:US:2012:4.US.3418.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3418/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti CS TRANS s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 663/28, zastoupené JUDr. Robertem Kučerou, advokátem se sídlem na adrese Praha 7, Dukelských hrdinů 471/29, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2012 č. j. 53 Co 473/2011-88 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. května 2011 č. j. 13 C 128/2008-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. září 2012, domáhala podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny a v obecné rovině též ve spojení s čl. 1 odst. 1 Listiny.
Z obsahu ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 128/2008 (dále jen "soudní spis") bylo zjištěno, že obvodní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zaplacení
3 000 000,- Kč s příslušenstvím po žalované České republice - Ministerstvu dopravy z titulu náhrady za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. K odvolání stěžovatelkou podanému Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem rovněž napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §219 o. s. ř. potvrdil. U č. listu 93 soudního spisu je pak založeno dovolání, které stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dne 29. srpna 2012 podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, čímž došlo v posuzované věci k souběhu ústavní stížnosti a dovolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je
nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k
ochraně jejích práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (srov. obdobně usnesení ze dne 29. července 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 a ze dne 21. února 2011 sp. zn. IV. ÚS 16/11 in http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.
Ústavní soud proto ústavní stížnost, aniž by posuzoval její důvodnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 27. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka