ECLI:CZ:US:2012:4.US.3509.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3509/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 774/10, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 44 EC 981/2010-62 ze dne 19. srpna 2011, spojené s návrhem na zrušení ust. §202 odst. 2 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na zrušení ust. §202 odst. 2 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 44 EC 981/2011 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 v záhlaví citovaným rozhodnutím uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Tessile ditta services, a.s. (dále jen "žalobkyně") částku 400,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 6.780,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 400,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Podle přesvědčení Ústavního soudu Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení postupoval a v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Své rozhodnutí též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil a Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Návrh stěžovatele na zrušení ust. §202 odst. 2 občanského soudního řádu má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. §74 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu