ECLI:CZ:US:2012:4.US.357.12.1
sp. zn. IV. ÚS 357/12
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. B., právně zastoupeného JUDr. Hanou Riedlovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Česká Lípa, Jiráskova 638, směřující proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2011, č.j. 6 T 12/2010-4033, a Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince 2011, č.j. 11 To 127/2011-4200, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo nebýt stíhán a zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zakotveným v čl. 8 odstavce 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo domáhat se svých práv stanoveným způsobem u soudu, zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny, práva na výkon státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, zakotveným v čl. 2 odstavci 2 Listiny, a právo omezení práv všem stejným způsobem, zakotvené v čl. 4 odstavci 3 Listiny.
Shora citovaným usnesením rozhodl Krajský soud v Hradci Králové o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů stanovených v §67 písmena a) a c) trestního řádu. Žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla zamítnuta, nebyla přijata nabídka slibu stěžovatele a nebyl přijat jeho návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Stížnost stěžovatele napadeným usnesením Vrchní soud v Praze zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že krajský soud v jeho případě shledal důvody vazby útěkové a předstižné. Krajský soud konstatoval, že v souladu s ustanovením §71 odstavce 4 a 6 trestního řádu lze takto rozhodnout za situace, kdy pro obtížnost věci nebylo možno šetření dokončit a s ohledem na to hrozí propuštěním stěžovatele zmaření či ztížení účelu trestního řízení. Soud však neuvedl mimo citace zákona žádný důvod, který by k takovému závěru vedl, neuvedl žádnou konkrétní okolnost. Absenci tohoto důvodu namítal stěžovatel ve stížnosti. Uvedené pochybení považuje za projev libovůle zasahující do jeho základních práv. Uvedl rovněž, že jde o standardní věc, kde odkaz na obtížnost není na místě. Jedná se o osm obžalovaných pro 92 skutků spáchaných v jurisdikci Krajského soudu v Praze (46), Krajského soudu v Ústí nad Labem (42) a Krajského soudu v Hradci Králové (jen 4). Pokud Krajský soud v Hradci Králové nepředložil věc vrchnímu soudu, aby ji přikázal ke společnému projednání, mohl přepokládat obtíže spojené s výslechem svědků - narkomanů. Vrchní soud v Praze pochybení krajského soudu nenapravil. Proto je stěžovatel přesvědčen o zkrácení v jeho právech.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti za Krajský soud v Hradci Králové vyjádřil předseda senátu 6 T. Ten plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a uvedl, že o dalším trvání vazby se bude rozhodovat v hlavním líčení konaném dne 2. března 2012.
K ústavní stížnosti se vyjádřil za Vrchní soud v Praze předseda senátu 11 To. Poukázal pak na to, že Krajský soud v Hradci Králové dostatečně odůvodnil své rozhodnutí, na něž vrchní soud i odkázal. Zároveň vrchní soud odstranil vadu odůvodnění a ve svém rozhodnutí zaujal i stanovisko ke všem námitkám stěžovatele. Proto Ústavní soud stížnost považuje za nedůvodnou.
Stěžovatel nevyužil možnosti podat repliku k vyjádření soudů.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud je, dle čl. 83 Ústavy České republiky, soudním orgánem ochrany ústavnosti. Ústavní stížnost může stěžovatel podat, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod zaručených Listinou a není-li proti takovému rozhodnutí žádného řádného či mimořádného opravného prostředku. Vazbu jako výrazný zásah do práv a svobod občanů, respektive její důvodnost jsou orgány činné v trestním řízení povinny přezkoumávat v každém období trestního stíhání. Obviněnému navíc přísluší dle ustanovení §72 odstavce 2 trestního řádu právo kdykoliv požádat o propuštění na svobodu a o takové žádosti musí být rozhodnuto neodkladně. Nebylo-li žádosti o propuštění z vazby vyhověno, může svoji žádost opakovat, nejdříve však po čtrnácti dnech od právní moci rozhodnutí.
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že při rozhodování o vazebních důvodech posuzují obecné soudy situaci, která je jim předložena a na nich je, aby posoudily, zda existují okolnosti pro uvalení vazby, potvrzení či nepotvrzení jejich důvodů a vydání příslušného rozhodnutí. Obecné soudy přitom pracují s aktuálními konkrétními fakty individuálního případu, aniž by činily zobecňující či normativizující závěry.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí o ponechání ve vazbě, což mělo být způsobilé zkrátit jej v naříkaných právech. Pochybení nebylo dle jeho přesvědčení napraveno ani rozhodnutím stížnostního soudu. Ten však k věci v napadeném usnesení konstatoval, že neshledal v řízení důvody, které by zpochybňovaly závěry krajského soudu o obtížnosti věci. Vrchní soud neshledal nedůvodné průtahy, které by byly způsobilé zpochybnit tvrzenou složitost věci. Přesvědčení stěžovatele o nedostatečnosti odůvodnění je třeba posuzovat jako subjektivní vnímání situace pobytu ve vazbě, která jej omezuje, avšak v souladu se zákonem, v jeho osobní svobodě.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu