ECLI:CZ:US:2012:4.US.3705.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3705/12
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Š. Ch., právně zastoupené Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Příkop 8, směřující proti usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2012, č.j. 9 T 22/2010-152, a Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2012, č.j. 4 To 222/2012-162, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že rozhodnutí soudů i rozhodnutí správních orgánů porušují její ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odstavci 2, v čl. 36 odstavci 1 a v čl. 37 odstavci 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 a 7 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2011, č.j. 9 T 22/2010-108, byl zamítnut návrh stěžovatelky na povolení obnovy ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 22/2010, a současně byl zamítnut návrh na přerušení výkonu trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. března 2010, č.j. 9 T 22/2010-36. Ke stížnosti stěžovatelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. prosince 2011, č.j. 4 To 438/2011-117, zrušil z napadeného usnesení výrok o zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Městský soud v Brně o návrhu nově rozhodl výše uvedeným usnesením, jímž návrh na povolení obnovy řízení ve věci zamítnul. Následnou stížnost zamítl napadeným usnesením Krajský soud v Brně.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že se domáhala nařízení obnovy řízení s ohledem na svůj zdravotní a duševní stav, který vyplývá ze znaleckého posudku učiněného v jiné věci (věc Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 3 T 176/2008). Podle tohoto posudku stěžovatelka prokazatelně trpí paranoidní schizofrenií s rozvinutým psychotickým defektem osobnosti s kognitivním deficitem a rozumovými schopnostmi na rovině retardace. Tento znalecký posudek byl učiněn v době předchozího výkonu trestu, tedy za situace, kdy stěžovatelka byla léčena a pod kontrolou. Výsledkem tohoto posudku byla zpráva znalkyně, která uvedla, že stěžovatelka je sice schopna chápat smysl trestního řízení, není však způsobilá se sama hájit, ale je schopna hájit se s pomocí advokáta. V projednávaném případě však obhájcem zastoupena nebyla, a to v době, kdy nebyla pod lékařskou kontrolou. V řízení ve věci samé stěžovatelka svoji duševní chorobu popírala, a bylo proto na místě uplatnit institut nutné obhajoby. Soud však v řízení o obnově neshledal tvrzené porušení práva na obhajobu jako důvod pro nařízení obnovy řízení, ale není tím vyloučena možnost podání stížnosti pro porušení zákona. Takový závěr však stěžovatelka považuje za nesprávný. K tomu odkázala i na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 22/2012, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Ze spisu soudu prvého stupně se podává, že stěžovatelka byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. března 2010, č.j. 9 T 22/2010-36, odsouzena k trestu odnětí svobody pro trestný čin krádeže dle §247 odstavce 1 písmen a) a e) trestního zákona, poté, co se dopustila trestného činu, přestože byla již dříve podmíněně odsouzena (trestní příkazy Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 62/2008 a 5 T 296/2008 a Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 3 T 176/2008). Následně byl stěžovatelce povolen odklad výkonu trestu s ohledem na její těhotenství a následný porod. Obdobně v dalších věcech, v nichž byla stěžovatelka odsouzena s podmínečným odkladem, byl po odkladu výkonu trestu z výše uvedených důvodů nařízen výkon trestu. Následně po nařízení výkonu trestu se stěžovatelka domáhala obnovy řízení (nejprve ve věci 3 T 62/2008, a poté i) v projednávané věci (sp. zn. 9 T 22/2010), a jak je dále zjevné i ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 176/2008 .
Poté, co Městský soud v Brně napoprvé neshledal důvody k obnově řízení, zrušil Krajský soud v Brně toto usnesení s ohledem na paralelně probíhající řízení o obnově řízení vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 176/2008, neboť k němuž si soud vyžádal vypracování znaleckého posudku o zdravotním stavu stěžovatelky. Poté, co se s tímto znaleckým posudkem Městský soud v Brně seznámil (kopie založena na č.l. 127-142), vydal napadené rozhodnutí.
Ze znaleckého posudku je patrné, že znalkyně hodnotila zdravotní stav stěžovatelky mimo jiné i v době spáchání trestného činu krádeže, pro který byla odsouzena v řízení, jehož obnovy se domáhala v projednávané věci, a sice v otázce č. 4 na str. 13/14 (č.l. 139 a 140). Znalkyně zde uvedla, že rozpoznávací schopnosti stěžovatelky byly zachovány, ovládací nepodstatně sníženy. V daném posudku je dále zodpovězena otázka č. 7 (č.l. 140) posuzující aktuální schopnost stěžovatelky chápat smysl trestního řízení a hájit se. Tato otázka je zodpovězena způsobem, na který stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje. Znalecký posudek tak tedy hodnotil jak stav v době spáchání projednávaného trestného činu (26. listopadu 2009), tak i stav aktuální (znalecký posudek vypracován dne 20. února 2012). Duševní způsobilostí stěžovatelky v době řízení ve věci samé se Městský soud v Brně v napadeném usnesení řádně a dostatečně zabýval. Pokud nedovodil, že by předložené námitky byly požadovanou novinkou, dříve neuplatněnou a způsobilou nařízení obnoveného řízení, nepřekročil meze dané citovanými ustanoveními Listiny a Úmluvy.
Rovněž stížnostní soudy v řízení postupoval v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnil. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu