ECLI:CZ:US:2012:4.US.3805.12.1
sp. zn. IV. ÚS 3805/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu L. K., bez právního zastoupení, směřujícím proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2012, č.j. 8 Ans 3/2012-18, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 3. října 2012, se navrhovatelka domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž mělo být zasaženo do jejích zaručených práv.
Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že ve věci rozhodl pro ni nepříznivě na základě faktu, že nebyla právně zastoupena, a to za situace, kdy se domáhala možnosti projednání věci bez právního zastoupení. Obdobný požadavek vznesla i k jednání před Ústavním soudem.
Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na splnění procesních náležitosti projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatelka není právně zastoupena, přičemž v podání opakovaně uvedla požadavek projednání věci bez právního zastoupení. Z lustra podání navrhovatelky se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátila opakovaně, přičemž opakovaně tak učinila bez právního zastoupení. Navrhovatelka přitom byla v minulosti poučována o náležitostech ústavní stížnosti, zejména o nezbytnosti právního zastoupení s tím, že neodstranění této vady ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 400/08, sp. zn. IV. ÚS 2376/09 a další). Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatelce zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za takovéto situace by nové poučování o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým, a proto soud k odstranění vad již nevyzýval.
Stěžovatelka tedy nerespektovala ustanovení §30 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, přičemž podání doručila pouze v jednom vyhotovení, tedy v rozporu s ustanovením §34 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout, aniž by vyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka
Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že ve věci rozhodl pro ni nepříznivě na základě faktu, že nebyla právně zastoupena, a to za situace, kdy se domáhala možnosti projednání věci bez právního zastoupení. Obdobný požadavek vznesla i k jednání před Ústavním soudem.
Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na splnění procesních náležitosti projednávaného podání k Ústavnímu soudu, přičemž především zjistil, že navrhovatelka není právně zastoupena, přičemž v podání opakovaně uvedla požadavek projednání věci bez právního zastoupení. Z lustra podání navrhovatelky se přitom podává, že se na Ústavní soud obrátila opakovaně, přičemž opakovaně tak učinila bez právního zastoupení. Navrhovatelka přitom byla v minulosti poučována o náležitostech ústavní stížnosti, zejména o nezbytnosti právního zastoupení s tím, že neodstranění této vady ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. sp. zn. I. ÚS 400/08, sp. zn. IV. ÚS 2376/09 a další). Lze tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatelce zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za takovéto situace by nové poučování o vadách ústavní stížnosti a možnostech jejich odstranění bylo jen postupem neefektivním a formalistickým, a proto soud k odstranění vad již nevyzýval.
Stěžovatelka tedy nerespektovala ustanovení §30 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, přičemž podání doručila pouze v jednom vyhotovení, tedy v rozporu s ustanovením §34 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §43 odstavce 1 písmene a) zákona o Ústavním soudu soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout, aniž by vyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka