ECLI:CZ:US:2012:4.US.3896.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3896/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. února 2012 o ústavní stížnosti L. M., zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou, AK se sídlem Na Pankráci 58, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2011 č. j.16 P 36/2008-162 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2011 č. j. 19 Co 326/2011-202 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces (zejména pak práva na zákonného soudce a práva na rovnost účastníků řízení) a práva na ochranu rodinného života.
Stěžovatelka především namítala, že JUDr. Jiří Škopek, člen senátu Krajského soudu v Praze rozhodujícího o jí podaném odvolání, měl být z projednávání věci vyloučen. Toto své tvrzení podpořila stěžovatelka odkazem na č. l. 49 spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 16 P 36/2008. Zde se měl dle stěžovatelky nacházet přípis soudkyně Okresního soudu v Příbrami (manželky JUDr. Jiřího Škopka, tedy člena rozhodujícího senátu odvolacího soudu), JUDr. B. Š., v němž mělo být uvedeno: "V předmětné věci jsem podjata, neboť znám osobně dědečka nezletilé, který podal také návrh na úpravu styku. Je kamarádem manžela. Navíc ho znám i z dřívějšího častého pracovního styku."
Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila i námitky hmotněprávní, vztahující se k tvrzenému porušení práva na ochranu rodinného života; jejich rekapitulace by však byla, s ohledem na dále vyložený důvod aktuální věcné neprojednatelnosti návrhu, nadbytečná.
II.
Skutkový děj a průběh řízení před obecnými soudy netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a posléze řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh nepřípustný.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jde o projev subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k ostatním prostředkům ochrany práva.
V projednávané věci je stěžovatelčinou prvotní a klíčovou námitkou argument, dle něhož v odvolacím řízení o jí podaném odvolání rozhodoval podjatý (vyloučený) soudce.
Podle ustanovení §229 odst. 1, písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), lze rozhodnutí odvolacího soudu, na němž se podílel vyloučený soudce, napadnout žalobou pro zmatečnost, a to ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí (§234 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož námitka stěžovatelky (zejména ve spojení s jí citovaným přípisem) byla způsobilá vyvolat závažné pochybnosti o řádnosti procesu před odvolacím soudem, vyžádal si Ústavní soud spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 16 P 36/2008 a ověřil, že stěžovatelkou citované prohlášení JUDr. B. Š. skutečně bylo ve spisu založeno (č. l. 49) a že jeho znění odpovídá citaci obsažené v ústavní stížnosti (srov. shora).
Za takového stavu je zřejmé, že stěžovatelka objektivně dokládá pochybnosti o tom, zda řízení před odvolacím soudem nebylo zmatečné. Tyto pochybnosti však s ohledem na shora zmíněnou subsidiaritu ústavní stížnosti nemohou být za stávající procesní situace řešeny Ústavním soudem, nýbrž pouze soudem obecným, příslušným k rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost; právě tato žaloba je procesním prostředkem, který má stěžovatelka k dispozici za účelem obrany svých práv.
Pro uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. února 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj