ECLI:CZ:US:2012:4.US.4043.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4043/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného JUDr. Blankou Hostinskou, advokátkou se sídlem na adrese Brno, Husova 16, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2012 č. j. 30 A 5/2012-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 22. října 2012, stěžovatel podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným výrokem bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že Krajský soud v Brně usnesením napadeným ústavní stížností v řízení o žalobě stěžovatele proti žalovanému Ústavnímu soudu na základě zpětvzetí žaloby stěžovatelem ze dne 6. ledna 2012 řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení požadoval přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 56,- Kč a dále vyslovil nesouhlas s odůvodněním uvedeným v napadeném rozhodnutí, totiž že nedoložil, jaké požaduje náklady řízení. Stěžovatel má za to, že Krajskému soudu v Brně jsou známy sociální poměry stěžovatele a soud tedy měl vzít v úvahu, že pro osobu v hmotné nouzi není částka 56,- Kč bagatelní.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení ve vztahu k zachování práva na spravedlivý proces se Ústavní soud již opakovaně zabýval a uvedl, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou roveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02 a III. ÚS 106/11 in http://nalus.usoud.cz). Připouštěnou výjimku představují situace, kdy vady rozhodnutí o nákladech řízení dosahují kvalifikované intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému.
Ústavní soud však žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaného práva, neshledal. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soud se celou věcí řádně zabýval a vydané rozhodnutí včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodil obecný soud a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 1. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu