ECLI:CZ:US:2012:4.US.4105.12.1
sp. zn. IV. ÚS 4105/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem na adrese Brno, Minská 38, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. září 2012 č. j. 5 Aps 3/2012-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. října 2012, stěžovatel podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní přezkum.
Z ústavní stížnosti a připojené přílohy se zjišťuje, že Nejvyšší správní soud zastavil řízení ve věci kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. března 2012 č. j. 10 Na 6/2012-6, a to z důvodu nezaplacení části poplatku za kasační stížnost ve výši 200,- Kč.
Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti požádal o přiznání osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud stěžovatele částečně osvobodil od soudního poplatku za kasační stížnost do výše 4 800,- Kč a současně stěžovateli uložil zaplatit zbývající část poplatku ve výši 200,- Kč. Lhůta pro uhrazení poplatku pak uplynula dne 3. září 2012.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší správní soud šikanoval stěžovatele procesními lhůtami, podání stěžovatele nezkoumal po materiální stránce a zamlčel jeho kasační námitky.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení stěžovatelem namítaného práva, neshledal. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud v souvislosti s částečným osvobozením stěžovatele od placení soudního poplatku, při dalším postupu v souvislosti s výzvou k zaplacení zbývající části poplatku i při vydání napadeného rozhodnutí postupoval zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o soudních poplatcích i soudního řádu správního. Vydané rozhodnutí o zastavení řízení je pak logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel pouze polemizuje se závěry, které vyvodil Nejvyšší správní soud a ze strany Ústavního soudu se domáhá přehodnocení způsobem, který by měl nasvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícím soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele, zaručeného ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 1. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu