ECLI:CZ:US:2012:4.US.636.12.1
sp. zn. IV. ÚS 636/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. K., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2011, č.j. 44 A 55/2010-172, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce zakotvené v čl. 38 Listiny
Toto podání postoupil Ústavnímu soudu ve lhůtě Krajský soud v Praze, spolu se spisem sp. zn. 44 A 55/2010. Následně bylo předmětné podání (27.2.2012) doplněno z datové schránky advokáta Mgr. S. N., aniž by byla předložena jeho plná moc k zastupování před Ústavním soudem a v průběhu řízení před Ústavním soudem tato vada zhojena nebyla.
Navrhovatel se tedy domáhal zrušení rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti, pro neuhrazení soudního poplatku za kasační stížnost.
Z podání, jakož i ze soudního spisu je patrné, že žalobu navrhovatele Krajský soud v Praze původně vedl pod sp. zn. 36 C 17/2009. Poté, co se navrhovatel nebyl osvobozen od soudního poplatku (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2011, č.j. 36 C 17/2009-41; a odvolacího Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2011, č.j. 11 Cmo 176/2009-60), tento uhradil. Následně však byla věc, s ohledem na předmět řízení a v souladu s příslušnou judikaturou Vrchního soudu v Praze, posouzena jako správní žaloba a byla postoupena správnímu úseku Krajského soudu v Praze (č.l. 96), kde jí byla přiřazena sp. zn. 44 A 55/2010. Dne 30. března 2011 bylo pod č.j. 44 A 55/2010-124, vydáno usnesení, jímž byla věc postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Praze. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel kasační stížnost a domáhal se osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. června 2011, č.j. 44 A 55/2010-139, tento požadavek odmítl a následnou kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. října 2011, č.j. 8 As 74/2011-159. S ohledem na neosvobození od soudního poplatku a jeho neuhrazení navrhovatelem, vydal Krajský soud v Praze napadené usnesení, proti kterému byla přípustná kasační stížnost. Tuto navrhovatel nepodal a namísto toho podal ústavní stížnost.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud v projednávané věci však neshledal, že by nyní taková výjimečná okolnost nastala.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka