ECLI:CZ:US:2012:4.US.755.12.1
sp. zn. IV. ÚS 755/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Ch., zastoupeného Mgr. Danielem Chmelou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 3966/2011-345 ze dne 20. prosince 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Cm 257/2000 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě rozsudkem č. j. 10 Cm 257/2000-266 ze dne 13. října 2010 zamítl žalobu stěžovatele, aby žalované společnosti UNEX, a.s. (dále jen "žalovaná") byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 200.000,- Kč s 18 % úrokem z této částky ročně ode dne 19. ledna 2000 do zaplacení (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech řízení částku 76.945,- Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 7 Cmo 45/2011-310 ze dne 24. května 2011 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a ve výroku II. změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 81.385,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 52.387,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví citovaným rozhodnutím odmítl (výrok I.) a uložil stěžovateli zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu Nejvyšší soud svým v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině základních práv a svobod. Své rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil a Ústavní soud nemá závěrům učiněným ve v záhlaví citovaném rozhodnutí co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat v něm obsaženou argumentaci, stejně jako k ní cokoli dodávat, odkazuje pouze na v záhlaví citované rozhodnutí s tím, že žádné porušení práv stěžovatelky neshledal.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu