ECLI:CZ:US:2012:4.US.768.12.1
sp. zn. IV. ÚS 768/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Kadlečkem, advokátem se sídlem na adrese Hradec Králové, tř. Karla IV. 502, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. listopadu 2011 č. j. 22 Co 362/2011-89 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. března 2011 č. j. 10 C 214/2010-44, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského soudu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. března 2012, domáhala podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva, zejména právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou domáhala vyloučení domu č. p. 87 a pozemkových parcel zapsaných na listu vlastnictví č. 18 pro katastrální území a obec Dolní Roveň z exekuce prodejem nemovitostí vedené proti povinnému J. P. Soud prvního stupně žalobu zamítl a krajský soud jako soud odvolací rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti uvedla, že proti rozsudku odvolacího soudu podala též dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z kopie dovolání doručené Ústavnímu soudu okresním soudem bylo ověřeno, že dovolání bylo tomuto soudu stěžovatelkou doručeno dne 5. března 2012 a stěžovatelka v podaném dovolání dovozuje jeho přípustnost dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, čímž došlo v posuzované věci k souběhu ústavní stížnosti a dovolání. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a proto Ústavní soud neshledal ani důvody pro přerušení řízení; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (srov. obdobně usnesení ze dne 29. července 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 a ze dne 21. února 2011 sp. zn. IV. ÚS 16/11 in http//nalus.usoud.cz). Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Odmítnutí ústavní stížnosti pak nikterak právo stěžovatelky na případné posouzení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem nenarušuje, neboť: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (§72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu)".
Soudkyně zpravodajka nemá důvodu v této věci na rozhodnutí Nejvyššího soudu vyčkávat a proto ústavní stížnost, aniž by posuzovala její důvodnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu lze uvést, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 26. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka