ECLI:CZ:US:2012:4.US.836.12.1
sp. zn. IV. ÚS 836/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Turon s. r. o., se sídlem Hlinky 133/64, Brno, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. února 2012 č. j. 72 C 812/2011-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svou ústavní stížností napadá výše označený rozsudek, jímž soud vyhověl jeho žalobě o zaplacení částky 1.022,- Kč s příslušenstvím (představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu), na náhradě nákladů řízení, na nichž bylo požadováno 8.880,- Kč, mu však přiznal pouze částku 5.280,- Kč. Tímto rozsudkem se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 1 zákona č. 1/1993 Sb., v čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V důvodech ústavní stížnosti uvádí, že nesouhlasí s výrokem o nákladech řízení, považuje jej za rozhodnutí nejen porušující jeho práva, ale i za značně nestandardní, nevycházející z vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, ale z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Od 1. 1. 2001 soudy rozhodovaly pouze podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přesto v předmětné věci soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž dle jeho přesvědčení nemůže být pro určení výše nákladů určující samotná "snadnost" sporu, když nelze objektivně zjistit, který případ je snadný a který ne. Dále vyslovil přesvědčení, že předmětným rozhodnutím byl zcela potlačen princip naplnění legitimního očekávání, přičemž pro předcházející rozhodnutí Ústavního soudu takovou praxi přebírají soudy nižší instance bez rozmyslu, ignorují platné psané právo, řídí se nezávaznými rozhodnutími Ústavního soudu, a tak porušují čl. 1 Ústavy České republiky a také práva výše označená. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Obecný soud se danou věcí řádně zabýval, přičemž o nákladech řízení rozhodl v souladu se zákonnou úpravou (§142 odst. 1 a §151 odst. 2 o. s. ř.). Jeho rozhodnutí nepokládá Ústavní soud za nepředvídatelné z důvodů, které již uvedl ve svých rozhodnutích vydaných ve srovnatelných věcech sp. zn. IV. ÚS 3259/11, III. ÚS 3563/11, IV. ÚS 3490/11 a IV. ÚS 2777/11. Napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu neobsahuje prvky libovůle, neboť aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb. a nepřiznání nákladů řízení stěžovateli v plné jím požadované výši, odůvodněné množstvím obsahově stejných stěžovatelem podaných žalob (a v podstatě tak tedy i jejich neúčelností ve smyslu aplikovaného ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.), je soudem, byť stručně, zdůvodněno. Závěr vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení v plné výši považuje Ústavní soud za akceptovatelný a do ústavně zaručených práv stěžovatele nezasahující, přičemž zároveň odkazuje na své úvahy a závěry, týkající se rozhodování Ústavního soudu o nákladech řízení, zejména pak v bagatelních věcech, uvedené v již zmiňovaném rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27. prosince 2011.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu