ECLI:CZ:US:2012:4.US.883.11.1
sp. zn. IV. ÚS 883/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelek MORAVANY - SLUNEČNÁ s.r.o., se sídlem v Brně, Příkop 838/6 a SOVILON, a.s., se sídlem v Moravanech, Modřická 486/34, zastoupených Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 2/2010-185 ze dne 18. ledna 2011 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky s odkazem na zásah do jejich práv zaručených čl. 1, čl. 11 odst. 1 a odst. 3, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu bylo rozhodnuto v řízení o návrhu navrhovatelů L. V., K. S. a Z. V. proti odpůrci obci Moravany tak, že opatření obecné povahy - změna č. 4 - druhá část, č. 5., č. 6 územního plánu obce Moravany - schválené usnesením zastupitelstva obce Moravany č. 3.9.-3.36.2009 dne 25. června 2009 se zrušuje dnem vyhlášení tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatelé tvrdí, že jsou vlastníky nemovitostí v obci Moravany, kde byly dne 25. června 2009 schváleny zastupitelstvem obce změny územního plánu č. 4 - druhá část, č. 5 a č. 6, které byly obcí projednávány již od roku 2005. Navrhovatelé jsou vlastníky nemovitostí, které se touto změnou územního plánu ze dne 25. června 2009 staly součástí platného územního plánu, který určil jejich funkční využití na zástavbu pro bydlení. Stěžovatelé tvrdí, že zrušením územního plánu bez jejich účasti na řízení byli poškozeni ve svých právech.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro návrh na zrušení zákonného ustanovení.
Ústavní stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatelé uvádějí v ústavní stížnosti a Ústavní soud ověřil, že tito nebyli účastníky výše uvedeného řízení před Nejvyšším správním soudem, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, a ani se účastenství v tomto řízení nedomáhali.
Odkazujíc na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ze dne 24. července 2012 a v usnesení sp. zn. I. ÚS 830/11 ze dne 23. října 2012, jímž ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti směřující taktéž proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že projednávaná ústavní stížnost byla podána zjevně neoprávněnými navrhovateli.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka