ECLI:CZ:US:2012:4.US.948.11.1
sp. zn. IV. ÚS 948/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Z. M., zastoupeného Mgr. Petrem Brožem, advokátem, AK se sídlem Husovo náměstí 44/31, 266 01 Beroun, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010 sp. zn. 8 Tdo 1495/2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností napadl stěžovatel shora označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Konkrétně stěžovatel obecným soudům vytknul, že se při ukládání peněžitého trestu nedostatečně zabývaly otázkou jeho majetkových poměrů a v důsledku tohoto pochybení mu byl uložen trest nepřiměřeně vysoký. Dále stěžovatel uvedl, že na znalce, kteří vypracovali pro účely trestního řízení znalecké posudky, je nutno nahlížet jako na podjaté, neboť byli zaměstnanci poškozených.
II.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení či rozhodování o vině a o trestu, je tato činnost svěřena obecným soudům. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí (např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. a u., sv. 15, č. 98), až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva např. v důsledku svévole anebo interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
V této souvislosti Ústavní soud především konstatuje, že námitky obsažené v ústavní stížnosti uplatnil stěžovatel již v průběhu trestního řízení (zejména v odvolání a dovolání), přičemž argumentace ústavní stížnosti je téměř totožná s odůvodněním námitek uplatněných stěžovatelem v těchto opravných prostředcích.
Obecné soudy - v poslední instanci tedy i Nejvyšší soud - se stěžovatelovými námitkami vyčerpávajícím způsobem zabývaly. Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních námitek proti právnímu závěru obecných soudů, že přibraní znalci neměli k projednávané věci takový vztah, který by založil jejich podjatost, a to již s ohledem na skutečnost, že poškozeným byla Česká republika a jakýkoliv jiný znalec by měl k projednávané věci obdobný vztah. Navíc je třeba poukázat na skutečnost, že přepis ručně psaných poznámek stěžovatele, jímž byl pověřen znalec J. M., nebyl použit v neprospěch stěžovatele. Závěr Nejvyššího soudu, že obecné soudy při zjišťování skutkového stavu neporušily stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, proto obstojí i v rámci přezkumu soudem Ústavním.
Ústavní soud nemůže přitakat ani stěžovatelově námitce, podle níž mu byl údajně uložen trest nepřiměřený jeho majetkovým poměrům. Ústavní soud ve shodě s ustanovením čl. 40 odst. 1 Listiny konstatuje, že o vině a trestu za trestné činy rozhodují primárně (a výlučně) obecné soudy. Ústavnímu soudu pak nepřísluší přezkoumávat tato jejich rozhodnutí z hlediska běžné zákonnosti (srov. ustanovení čl. 83 Ústavy); do rozhodovací činnosti obecných soudů v otázce ukládání trestů je tedy Ústavní soud oprávněn zasáhnout toliko ve výjimečných případech. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy výši a povahu uloženého trestu řádně a ústavně konformně odůvodnily a přes jistou jejich nedůslednost při zjišťování majetkových poměrů stěžovatele Ústavní soud akceptoval závěr, že majetkové poměry stěžovatele uložení peněžitého trestu ve výši 450 000 Kč umožňovaly. Postupu obecných soudů při ukládání trestu z ústavněprávního hlediska nelze vytknout žádné takové pochybení, jehož následkem musila by být kasace jimi vydaných rozhodnutí.
Ústavní soud uzavírá, že právo stěžovatele na spravedlivý proces nebylo zasaženo či dokonce porušeno v žádném z tvrzených aspektů. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu