infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.2013, sp. zn. I. ÚS 1141/13 [ usnesení / HOLLÄNDER / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2013:1.US.1141.13.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2013:1.US.1141.13.1
sp. zn. I. ÚS 1141/13 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti společnosti MIHO REAL, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 2, zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem Kladno, Průchodní 346, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 54 Nc 2988/2009 ze dne 15. srpna 2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 366/2012 ze dne 24. září 2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 4, čl. 90 a čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 54 Nc 2988/2009 ze dne 19. 6. 2012, vydané ve věci povolení odkladu exekuce, které podal prostřednictvím svého právního zástupce formou elektronického podání se zaručeným elektronickým podpisem. V obsáhle rozvedených důvodech ústavní stížnosti stěžovatel, obdobně jako v odvolání, oponuje závěru obecných soudů o opožděnosti jeho odvolání s opětovným poukazem a důrazem na fakt, že odvolání bylo odesláno na e-mailovou adresu elektronické podatelny Obvodního soudu pro Prahu 10 z e-mailové adresy jeho právního zástupce poslední den odvolací lhůty ve středu dne 11. 7. 2012 v 16,53 hod., tedy v úřední hodiny jmenovaného soudu. Je toho názoru, že i když obdržel potvrzení soudu o doručení odvolání dne 12. 7. v 02,18 hod, nelze jeho podání považovat za opožděné, neboť k vygenerování a odesílání zpráv, jimiž soudy potvrzují odesílatelům doručení podání prostřednictvím elektronické podatelny, dochází automaticky, což nemůže odesílatel ovlivnit. Obecným soudům vytýká, že bez dalšího vycházejí z vygenerovaného identifikátoru, který soud vytvořil v podatelně soudu, a odvolacímu soudu navíc vytýká s odvoláním na označovanou judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, že rozhodl, aniž ve věci nařídil jednání, přestože podmínky pro takový postup v daném případě dány nebyly, když prováděl dokazování. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl. Odvolací soud v odůvodnění svého potvrzujícího rozhodnutí poukázal na to, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 329/2000 na danou věc nedopadají a naopak s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu -rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 2378/99, publikované jako R 17/2002, zdůraznil, že provozovatel e-mailového spojení není orgánem, který má povinnost podání doručovat ve smyslu ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. s tím, že učiní-li účastník podání soudu prostřednictvím e-mailu, nese sám procesní odpovědnost za to, že při zvolené formě komunikace takové podání dojde soudu včas. Odvolací soud tak v zásadě na námitky stěžovatele reagoval a učinil tak přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a proto lze na jeho zdůvodnění odkázat. Ani postup odvolacího soudu, který o odvolání stěžovatele rozhodl, aniž nenařídil jednání, Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, když podle §214 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednání není třeba nařizovat, pokud se odvolání odmítá, přitom z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by vycházel z jiných zjištění než soud I. stupně a sám dokazování doplňoval. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak Ústavní soud nezjistil, a proto byla jeho stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. dubna 2013 Ivana Janů předsedkyně senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2013:1.US.1141.13.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 1141/13
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 4. 2013
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 4. 2013
Datum zpřístupnění 20. 5. 2013
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 10
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Holländer Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §214 odst.1 písm.a, §57 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné opravné prostředky
Věcný rejstřík odvolání
lhůta/procesněprávní
soud/rozhodování bez jednání
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-1141-13_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 79183
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-22