ECLI:CZ:US:2013:1.US.1174.13.1
sp. zn. I. ÚS 1174/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatelky AGENTURA PROVÁS s. r. o., IČ 25057944, se sídlem Rybná 21/695, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Františkem Novotným, advokátem se sídlem Purkyňova 2, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti výroku II usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. ledna 2013 č. j. 15 Co 790/2012-73, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla výrok II usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. ledna 2013 č. j. 15 Co 790/2012-73, jímž bylo v návaznosti na zastavení řízení rozhodnuto o tom, že je jakožto osoba oprávněná (v daném řízení) nahradit povinnému, takto vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem, náklady řízení.
Navrhovatelka namítala, že napadeným výrokem rozhodnutí obecného soudu bylo dotčeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát tím, že soud vyšel při rozhodování o nákladech řízení (v návaznosti na zastavení řízení) z procesního zavinění ve smyslu §146 odst. 2 o. s. ř. To ovšem v situaci, kdy navrhovatelka podala návrh na výkon rozhodnutí, vycházejíc ze soudem nesprávně vyznačené vykonatelnosti exekučního titulu, která později - v průběhu jí již zahájeného řízení exekučního - vyšla (takto dodatečně) najevo, v důsledku čehož (teprve) vzala tento návrh zpět. Navrhovatelka vyslovila v této souvislosti přesvědčení, že soud měl z tohoto důvodu aplikovat ve vztahu k náhradě nákladů exekučního řízení moderační právo a rozhodovat na základě ustanovení §150 o. s. ř. V důsledku takto vyložených námitek se domáhala, aby Ústavní soud výrok II v záhlaví označeného usnesení nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo [kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10, a další (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
Při posuzování ústavní stížnosti nelze odhlédnout od toho, že tato směřuje proti výroku o nákladech řízení, který nadto sám o sobě představuje tzv. bagatelní částku (pouze pro výši, dle níž se takto posuzuje, srov. §202 odst. 2 o. s. ř.). Potud není bez významu, že Ústavní soud dal opakovaně ve své rozhodovací praxi najevo (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, IV. ÚS 3247/07, dostupná na http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Co do oněch extrémních situací jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 137/08, I. ÚS 3143/08, usnesení sp. zn. III. ÚS 103/10 nebo nálezy sp. zn. III. ÚS 3659/10 a contrario, I. ÚS 988/12, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Tak tomu v předmětné věci očividně není, neboť ani povinný (vedlejší účastník v řízení o ústavní stížnosti) zastavení řízení nezavinil; tomu přiměřené závěry soudu, pohybují se tudíž v mezích argumentačního prostoru předjímaného ustanovením §146 odst. 2 o. s. ř.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z důvodu zmíněné již bagatelnosti věci neaplikoval (pro toto odlišení) při posuzování návrhu navrhovatelky rozhodovací důvody obsažené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 129/06.
Proto bylo o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2013
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu