ECLI:CZ:US:2013:1.US.1240.13.1
sp. zn. I. ÚS 1240/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. dubna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci navrhovatele Mgr. Jana Martínka, Ph.D., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Praha 2, Jugoslávská 12, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2013 č. j. 21 Cdo 894/2012-63, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2011 č. j. 23 Co 393/2011-47 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. dubna 2011 č. j. 38 C 136/2010-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 26 a 28 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že pochybení soudů spatřuje především v tom, že v posuzovaném případě vyložily jednoduché právo nesprávným způsobem a svá rozhodnutí založily na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s výsledky provedeného dokazování. Poukázal na to, že předmětem sporu - o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, bylo především to, kterým rozhodnutím a kterého orgánu, resp. osoby byla uskutečněna organizační změna, jež měla být důvodem k výpovědi, a zda tedy byl žalobce jako zaměstnanec s touto organizační změnou seznámen.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, který se v řízení o dovolání zabýval tím, zda rozhodnutí soudu druhého stupně může mít po právní stránce zásadní význam, s poukazem na jeho správné právní závěry, vedoucí k potvrzení výroku soudu prvního stupně - o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, jakož i poukazem na svou ustálenou judikaturu, vztahující se ke splnění předpokladů pro rozvázání pracovního poměru [§52 písm. c) zák. práce], opodstatněně rozhodl tak, jak je v jeho výroku obsaženo. Poněvadž se soudy řádně vypořádaly s námitkami žalobce, které pak uplatnil i v ústavní stížnosti, lze na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu a na obsáhlé odůvodnění Městského soudu v Praze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2013
Ivana Janů v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu