ECLI:CZ:US:2013:1.US.1586.13.1
sp. zn. I. ÚS 1586/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Mgr. Aleše Hanáka, zastoupeného JUDr. Jarmilou Jařabáčovou, AK se sídlem Puchmajerova 7, Ostrava-Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 31. 1. 2013 č. j. 15 Co 859/2012-260, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "odvolací soud"), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 13. 9. 2012 č. j. 4 C 120/2011-227 ve sporu o dluh stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovaného) na výdajích spojených se správou, údržbou a opravami společných částí domu, v němž stěžovatel vlastní bytovou jednotku. Žalobcem (nyní vedlejším účastníkem v řízení o ústavní stížnosti) bylo stavební bytové družstvo, které je majoritním vlastníkem bytů v domě a zároveň správcem domu.
S ohledem na nepřípustnost dovolání v uvedené věci podává stěžovatel přímo ústavní stížnost, ve které tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavní práva plynoucí z článku 2 odst. 4 Ústavy, resp. z čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterých každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, resp. z čl. 4 odst. 1, kde je zakotveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Absenci zákonného základu pro jemu uloženou povinnost dovozuje stěžovatel následovně: Stěžovatel je vlastníkem bytu, přičemž jeho podíl na společných částech domu a pozemku činí 1,6%. Vedlejší účastník (v řízení před obecnými soudy žalobce) je majoritním vlastníkem bytů v domě s podílem na společných částech domu a pozemku 89,52%. Na jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, které se konalo 22. 4. 2008, oznámil vedlejší účastník, že jako správce domu uzavřel dne 14. 7. 2007 s privátní bankou úvěrovou smlouvu a z takto získaných prostředků uhradil rekonstrukci předmětného domu s tím, že splácení úvěru bude rozloženo mezi všechny vlastníky bytů v domě podle velikosti jejich spoluvlastnického podílu, tedy i mezi ty vlastníky bytů, kteří nejsou členy družstva vedlejšího účastníka. Na shromáždění společenství vlastníků jednotek, pak vedlejší účastník jako správce domu nechal hlasovat o tom, že zálohy na náklady spojené se správou domu a pozemku dle §15 odst. 1, 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) budou zahrnovat i splátky předmětného úvěru. Usnesení o stanovení nových záloh bylo většinou 89,52% hlasů vedlejšího účastníka schváleno. Stěžovateli tak byla výše uvedeným postupem stanovena povinnost platit 1,6 % z celkových nákladů úvěru, což činí splátky 696,- Kč měsíčně do 31. 7. 2034. Stěžovatel měsíční zálohy sice platil, ovšem snížené vždy o částku 696,- Kč, neboť "nebude platit splátky úvěru, který si sám nevzal, ani o jeho přijetí nebyl předem informován".
Porušení svých ústavních práv potom stěžovatel zdůvodňuje tak, že "zákon občanům, vlastníkům jednotek stanoví povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku, a to poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu. Žádný zákon však občanům neukládá, že nemohou tyto výdaje spojené se správou domu a pozemku platit z vlastních peněz. Stejně tak žádný zákon občanům neukládá, aby spláceli úvěr, ke kterému se sami nezavázali, s jehož přijetím nesouhlasili a který si třetí osoba vzala bez jejich vědomí". Stěžovatel proto tvrdí, že napadeným rozhodnutím, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost podílet se na splácení výše uvedeného úvěru formou zvýšení měsíčních záloh, porušil odvolací soud "právo na ochranu základních práv a svobod zakotvené v čl. 4 Ústavy".
Ústavní soud shledal stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Jak z přiloženého rozhodnutí odvolacího soudu, tak z tvrzení stěžovatele samotného vyplývá, že rozhodnutí společenství vlastníků o zvýšení záloh bylo učiněno "na základě zákona" zcela v souladu s čl. 4 odst. 1 Listiny, a to aplikací §15 odst. 2 a 3 zákona o vlastnictví bytů, podle kterého se výše záloh stanoví rozhodnutím nadpoloviční většiny všech vlastníků. Zákonný základ platební povinnosti stěžovatele tak bezpochyby existuje a obecný soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí v tomto ohledu nijak nepochybil. Z pohledu ústavněprávního je již pak zcela irelevantní, z jakého subjektivního důvodu stěžovatel odmítal část dle zákonného postupu stanovených záloh platit.
Soudní ochranu přehlasovaným vlastníkům ostatně poskytuje §11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, který uvádí, že "jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl". Je pak věcí obecných soudů, aby případně ochránily práva přehlasovaných vlastníků proti excesům vlastnické většiny. Jak stěžovatel sám uvádí, žaloba podaná jiným vlastníkem o neplatnost usnesení, kterým byla nová výše záloh společenstvím vlastníků schválena, již byla obecnými soudy pravomocně zamítnuta, přičemž řízení před dovolacím soudem není dle stěžovatele dosud skončeno.
Ústavní soud tak uzavírá, že opírá-li stěžovatel tvrzený zásah do svých ústavně zaručených práv pouze o údajnou absenci zákonného základu rozhodnutí soudu, kterým mu bylo uloženo uhradit dluh vzniklý částečným neplacením záloh, jejichž výše byla stanovena platným usnesením společenství vlastníků dle §15 odst. 2 a 3 zákona o vlastnictví bytů, k zásahu do ústavních subjektivních práv stěžovatele tímto nedošlo.
Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2013
Ludvík David, v. r.
předseda senátu