ECLI:CZ:US:2013:1.US.1731.12.1
sp. zn. I. ÚS 1731/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky J. S., zastoupené JUDr. Věrou Soldánovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 44 Co 77/2012-102, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2012, č. j. 44 Co 77/2012-102, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ukládající stěžovatelce - matce dvou nezletilých dětí - pokutu ve výši 1.500 Kč za neuskutečněný styk nezletilého M. s otcem ve dnech od 30. 12. 2011(pátek) do 1. 1. 2012 (neděle).
Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozhodnutím bylo porušeno zejména její základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka uvádí, že dosud není pravomocně skončeno řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti zahájené jejím návrhem k oběma nezletilým dětem. Oba nezletilí chlapci jsou přitom od roku 2003 s výjimkou několika měsíců v péči matky a otec na ně hradí výživné. Stěžovatelka dále deklaruje, že doposud vždy respektovala rozhodnutí soudu, tj. četná usnesení nařizující předběžná opatření o úpravě styku otce s dětmi.
Pro posouzení této ústavní stížnosti je - podle stěžovatelky - relevantní usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 1. 2009, č. j. 83 Nc 183/2003-37 (potvrzené usnesením odvolacího soudu), kterým byl mimo jiné upraven běžný styk otce s nezletilými dětmi vždy v úterý a ve čtvrtek a v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku šestnácti hodin do neděle osmnácti hodin. Rovněž je po několik let upravován předběžnými opatřeními (na návrh otce) jeho styk s dětmi pro období letních prázdnin a pro období vánočních prázdnin. Tak tomu bylo i v období vánočních prázdnin v roce 2011, kdy usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2011, č. j. 83 Nc 183/2003-15, bylo matce uloženo odevzdat otci oba nezletilé chlapce ke styku ode dne 26. 12. 2011 od devíti hodin do 29. 12. 2011 do osmnácti hodin.
Stěžovatelka prohlásila, že přes tuto pravomocnou úpravu styku otce s dětmi o vánočních prázdninách roku 2011 nařídil soud prvního stupně k návrhu otce výkon rozhodnutí (jednalo se konkrétně o usnesení č. j. 83 Nc 183/2003-89 ze dne 23. 1. 2012) a uložil matce pokutu za nerealizovaný styk otce s nezletilým M. v termínu od 30. 12. 2011 do 1. 1. 2012, byť byl styk otce s dětmi o vánočních prázdninách - jak bylo výše uvedeno - pravomocně upraven samostatně.
Stěžovatelka dále vytýká soudům i závažné procesní pochybení; návrh otce na výkon rozhodnutí nebyl totiž právní zástupkyni stěžovatelky (matky) ani stěžovatelce samotné doručen a bylo tedy rozhodnuto bez jejího vyjádření.
Stěžovatelka - podle svého tvrzení - v odvolání napadající citované usnesení Městského soudu v Brně o uložení pokuty zdůraznila, že otci byl pravomocně upraven styk pro období vánočních prázdnin a tento byl matkou plně respektován. Vzdor tomu odvolací soud napadené usnesení nalézacího soudu potvrdil s tím, že byly splněny všechny předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí a není důvod interpretovat rozhodnutí o úpravě styků během vánočních prázdnin s přesahem do režimu běžných osobních styků. S námitkami stěžovatelky se prý odvolací soud - podle jejího tvrzení - v podstatě nevypořádal.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 83 Nc 183/2003 [v rámci tohoto spisu jde o jeho svazek označený jako "dočasný spis", nadepsaný jako "Prius XII"]. Zjistil, že jmenovaný soud usnesením dne 23. 1. 2012, č. j. 83 Nc 183/2003-89 "[nařídil] výkon rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2009 č.j. 83 Nc 183/2003-37 o styku otce M. S. s nezl. M. S. [...] Matce J. S. [uložil] pokut[u] ve výši 1.500,- Kč za neplnění citovaného rozhodnuti v termínu od 30. 12. 2011 do 1. 1. 2012. Matka je povinna pokutu zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně do tři dnů od právní moci tohoto rozhodnutí."
Městský soud zejména uvedl, že otec se svým návrhem domáhal nařízení výkonu rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2009, č. j. 83 Nc 183/2003-37, podle kterého - mimo jiné - byl zatímně upraven styk otce nezletilým M. a nezletilým T. v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku šestnácti hodin do neděle osmnácti hodin. V návrhu uvedl, že se dne 30. 12. 2011 dostavil k realizaci styku. Matka mu však odmítla nezletilého M. vydat [T. byl tehdy nemocen, proto styk s ním otec nevyžadoval] ke styku s odůvodněním, že otec si styk s dětmi o vánočních svátcích vymohl samostatným předběžným opatřením od 26. 12. 2011 do 29. 12. 2011. K návrhu otec předložil úřední záznam o podání vysvětlení sepsaný na Policii České republiky, obvodní oddělení PČR Brno - Žabovřesky, kdy tuto situaci také před tímto orgánem popsal.
Městský soud uvedl, že podle §273 odst. 1 o. s. ř. soud nařídí výkon rozhodnutí o uložení pokuty proti tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o výchově nezletilých dětí. Proto soud nařídil výkon předběžného opatření vydaného Městským soudem v Brně dne 16. ledna 2009, č. j. 83 Nc 183/2003-37, podle kterého je mimo jiné otec oprávněn zatímně se stýkat s nezletilým M. a nezletilým T. v každém sudém kalendářním týdnu v roce od pátku šestnácti hodin do neděle osmnácti hodin. Matka přitom podle městského soudu byla v minulosti ve smyslu §272 o. s. ř. vyzvána, aby se dobrovolně tomuto předběžnému opatření podrobila.
Matka tedy neoprávněně - podle Městského soudu v Brně - otci nezletilého M. nevydala s upozorněním, že se jedná vánoční styk, který je upraven speciálně. Tento názor stěžovatelky však není správný, neboť v tomto termínu se jedná o sudý kalendářní týden, když otec měl nepochybně právo na styk s nezletilým M. Městský soud proto matce, poté, co ji již byla "uložena" výzva ve smyslu §272 o. s. ř., uložil pokutu za nerespektování soudního rozhodnutí ve výši 1.500 Kč. Při stanovení výše pokuty soud přihlédl zejména k tomu, že v ostatních termínech matka respektuje vydaná předběžná opatření o zatímní úpravě styku otce s nezletilým M. a nezletilým T.
K odvolání matky Krajský soud v Brně citované usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2012 usnesením z 28. 2. 2012, č. j. 44 Co 77/2012-102, potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náklady odvolacího řízení (výrok II).
Krajský soud zejména zdůraznil, že všechny předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny. Dále krajský soud - s ohledem na argumentaci matky - uvedl, že neexistuje žádný souběh různých soudních rozhodnutí v právě projednávané věci. Existuje pouze další rozhodnutí Městského soudu v Brně (rovněž ve formě předběžného opatření) ze dne 14. 11. 2011, č. j. 83 Nc 183/2003-15, potvrzené usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2011, č. j. 44 Co 425/2011-22, kterým bylo stanoveno právo na osobní styk otce s nezletilými ode dne 26. 12. do 29. 12. 2011. Podle krajského soudu nebyl a není žádný důvod interpretovat naposled uvedená rozhodnutí jako speciální úpravu styku během vánočních prázdnin s přesahem do režimu tzv. běžných osobních styků otce s nezletilými dětmi.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není totiž součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, takže jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti dovolávala zejména ochrany svého základního práva na spravedlivý proces. Ústavní soud tedy přezkoumal z tohoto hlediska napadené rozhodnutí i řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K argumentaci stěžovatelky pak Ústavní soud toliko uvádí, že z vyžádaného soudního spisu plyne, že návrh otce na výkon rozhodnutí právní zástupkyni stěžovatelky doručen byl (srovnej číslo listu 98). Nadto - i kdyby skutečně ke stěžovatelkou tvrzenému nedoručení návrhu otce došlo - nebyla by tato námitka z hlediska právě této ústavní stížnosti akceptovatelná, neboť ji stěžovatelka mohla zahrnout do svého odvolání (srovnej číslo listu 92 - 94) proti usnesení Městského soudu v Brně z 23. 1. 2012, č. j. 83 Nc 183/2003-89; to však neučinila a uvedenou námitku vznesla až v projednávané ústavní stížnosti. To je však podle ustálené judikatury Ústavního soudu vyloučeno a v tomto směru tedy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud napadené rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, pak již jen z rekapitulace učiněné Ústavním soudem plyne, že tato námitka není přiléhavá. Krajský soud - v návaznosti na jím přezkoumávané rozhodnutí městského soudu - dostatečně zdůvodnil, proč úpravu styku otce s dětmi pro vánoční období v předchozích letech nelze bez dalšího považovat za úpravu speciální k vymezení obvyklého styku otce s dětmi.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatelka dovolává, napadeným rozhodnutím zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu