ECLI:CZ:US:2013:1.US.1918.13.1
sp. zn. I. ÚS 1918/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti ZIMBO CZECHIA, s. r. o., se sídlem Na Zátorách 8/613, 170 00 Praha 7, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2013 č. j. 35 Co 184/2013-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Projednávanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 10, čl. 89 odst. 2, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 12 k Úmluvě a čl. 2 odst. 1, čl. 14 odst. 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání tak, že je žalovaná povinna zaplatit stěžovatelce částku 30 133,60 Kč s příslušenstvím. Žalovaná se následně odvolala k Městskému soudu v Praze, který napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala ústavní stížnost. V té především upozorňuje, že v dané věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, přičemž odvolací soud jednal zcela v rozporu s konstantní judikaturou, pokud prvostupňový rozsudek zrušil. Odvolacímu soudu je dále vyčítáno nedostatečné odůvodnění vydaného rozhodnutí.
Stěžovatelka se ve své argumentaci věnuje také přípustnosti ústavní stížnosti. Podle jejího názoru není důvod ústavní stížnost nepodat již v této fázi, jelikož v pokračujícím řízení je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího, pročež vyčkávání s ústavní stížností by bylo v rozporu s procesní ekonomií.
Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval právě z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, přičemž na rozdíl od stěžovatelky došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tento požadavek v sobě zahrnuje i vyčerpání těch prostředků, které skýtá dosud probíhající řízení. Úkolem Ústavního soudu ostatně není měnit či napravovat případná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž posuzovat, zda z ústavněprávního hlediska obstojí řízení jako celek.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že v rámci řízení o ústavní stížnosti je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích, která jsou v dané věci konečná. Jako nepřípustné jsou proto odmítány ústavní stížnosti mířící proti rozhodnutím, kterými nebyla věc skončena, nýbrž pouze vrácena soudu nižší instance či jinému orgánu k dalšímu řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 290/03 ze dne 4. 3. 2004). To platí i v případech, kdy je orgán, který má ve věci opakovaně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1492/13 ze dne 23. 5. 2013).
Usnesení napadené projednávanou ústavní stížností není konečným rozhodnutím ve věci. V té je nyní příslušný rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 1 a stěžovatelce jsou v rámci probíhajícího řízení nadále zachovány možnosti ochrany jejích práv. Zásah Ústavního soudu je proto za těchto okolností vyloučen. Odmítnutím této ústavní stížnosti nicméně není dotčeno stěžovatelčino právo napadnout postup obecných soudů poté, co bude předmětné řízení pravomocně skončeno.
Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že v dané věci zjevně nelze postupovat podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ze všech výše uvedených důvodů se tedy jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
Milada Tomková, v. r.
soudkyně zpravodajka