ECLI:CZ:US:2013:1.US.2252.13.1
sp. zn. I. ÚS 2252/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., bez právního zastoupení, směřující proti rozhodovací činnosti obecných soudů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 22. 7. 2013, stěžovatel brojí proti blíže nespecifikované rozhodovací činnosti obecných soudů.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Návrh stěžovatele trpí formálními vadami. Stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a k jeho návrhu nejsou připojeny kopie napadených rozhodnutí (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že v mnoha dalších ústavních stížnostech, které stěžovatel k Ústavnímu soudu v minulosti podal, volí tento postup, kterým ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, opakovaně, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Vzhledem k přípisu stěžovatele P. P., který soudu zaslal v reakci na doručení akceptačního dopisu, se jako vhodné jeví nad rámec tohoto usnesení uvést, že Ústavní soud advokáty k řízení o ústavní stížnosti neustanovuje, jak byl ostatně stěžovatel poučen již v předchozích výzvách k odstranění vad (např. výzva k odstranění vad sp. zn. II. ÚS 4513/12).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2013
Jaroslav Fenyk, v. r.
soudce Ústavního soudu