ECLI:CZ:US:2013:1.US.2439.13.1
sp. zn. I. ÚS 2439/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu M. S., t. č. Věznice Oráčov, P. O. BOX 3, 270 32 Oráčov, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podání stěžovatele bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 8. 8. 2013 a dle jeho obsahu směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2011 č. j. 5 To 461/2011-1413. Stěžovatel v něm mimo jiné namítal, že byl odsouzen, ačkoli žádný trestný čin nespáchal, a že mu nikdy nebyl doručen originál rozsudku, ale pouze jeho kopie. Stěžovatel dále uvedl, že jeho věc byla přezkoumána Vrchním státním zastupitelstvím v Praze.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců (dříve 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vyložil, že procesním prostředkem k ochraně práva ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu není jakýkoli procesní prostředek, který by sice mohl být způsobilý změnit nepříznivou situaci stěžovatele, avšak stěžovateli přímo nepřísluší. Takovými jsou různé podněty státnímu zastupitelství, příp. i ke stížnosti pro porušení zákona (§266 a násl. trestního řádu).
Ústavní soud konstatuje, že rozsudek ve věci samé stěžovatel obdržel a že lhůtu k podání ústavní stížnosti zmeškal, neboť ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podal po zákonné lhůtě v délce 60 dnů. Nynější podání stěžovatele osvědčuje jen to, že rozsudek odvolací instance, jenž nabyl právní moci 6. 12. 2011, mu byl doručen do Věznice Oráčov, v níž je ve výkonu trestu, dne 3. 12. 2012. Rozsudek byl doručen ve stejnopise, což je v souladu se zákonem (stěžovatel podle všeho předpokládá doručení rozsudku "v originále" s vlastnoručním podpisem soudce). Tento rozsudek nabyl právní moci již vyhlášením u odvolací instance [viz §139 odst. 1 písm. a) trestního řádu a jeho výklad]. Stěžovateli lze tedy přisvědčit potud, že obdržel rozsudek ve své trestní věci se značným časovým odstupem. Ústavní stížnost však podal v každém případě opožděně, neboť se tak stalo až s účinností dojitím písemnosti Ústavnímu soudu dne 8. 8. 2013. Navíc je podmínkou podání ústavní stížnosti předchozí podání dovolání, což stěžovatel neučinil.
Za této situace Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, aniž by považoval za účelné vyzývat stěžovatele k odstranění vad jeho podání, spočívajících zejména v absenci právního zastoupení, a to z důvodu šetření výdajů stěžovatele ve věci, v níž ani po případném odstranění vad podání nemá šanci na úspěch z již shora uvedených důvodů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj