ECLI:CZ:US:2013:1.US.2483.13.1
sp. zn. I. ÚS 2483/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelky Ireny Kuchařové, zastoupené JUDr. Milošem Vostrovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 42, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2013 č. j. 31 Co 60/2013-373 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 12. 2012 č. j. 11 C 124/2007-345, za účasti vedlejšího účastníka Ladislava Kuchaře, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadá ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 8. 2013 shora označené rozsudky obecných soudů s tím, že těmito rozhodnutími bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy a ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Z ústavní stížnosti a přiložených listin plyne, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 30. 4. 2013, tedy již za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - mj. i zákon o Ústavním soudu (citován výše). Sama stěžovatelka, vědoma si změněné právní úpravy přípustnosti ústavní stížnosti, v jejím závěru uvádí, že "ústavní stížnost zřejmě nesplňuje podmínky její přípustnosti", avšak "dovolává se posouzení otázky efektivnosti procesního prostředku ochrany jejího práva" [s poukazem na ustanovení§75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Současně k ústavní stížnosti přikládá text dovolání k Nejvyššímu soudu, které ve věci rovněž podala.
Nová úprava nepřípustnosti ústavní stížnosti reaguje na koncepční změnu přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Dosavadní konstrukce ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu mířila na dovolání podle dosavadního ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se opouští dosavadní koncepce přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu, která byla založena na diformitě, skryté diformitě a judikatorním přesahu rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně, dochází též ke změně podmínek přípustnosti ústavní stížnosti. Podle nově účinné právní úpravy musí stěžovatel vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a to včetně mimořádného opravného prostředku - zde dovolání. Pokud tak neučiní, bude ústavní stížnost bez dalšího nepřípustná (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 404/2012 Sb., čl. III., bod 6). Pokud stěžovatelka argumentuje výjimkami podle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, pak Ústavní soud zdůrazňuje, že písm. b) tohoto ustanovení míří proti existenci značných průtahů v řízení před obecnými soudy a neřeší otázku efektivnosti procesního prostředku ochrany práva. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv další "čtvrtou" přezkumnou instancí v rámci civilního, správního či trestního soudnictví.
Stěžovatelka dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podala, avšak o tomto procesním prostředku nebylo a ani nemohlo být doposud rozhodnuto. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti, zde spočívající v nevyčerpání mimořádného opravného prostředku (dovolání), dospěl Ústavní soud v této konkrétní věci k závěru, že o ní není oprávněn rozhodnout jinak, než ji pro nepřípustnost odmítnout [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném po 1. 1. 2013].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj