ECLI:CZ:US:2013:1.US.2750.13.1
sp. zn. I. ÚS 2750/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti společnosti AUTO KÁPL, s. r. o., se sídlem Malé Nepodřice 41, Písek, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem, se sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2013 č. j. 19 Co 502/2013-409 a proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2012 č. j. 5 C 126/2001-399, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel napadl ústavní stížností v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a usnesení Okresního soudu v Písku s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu osobnosti ve smyslu čl. 10 a právo na ochranu tajemství uchovávaných zpráv ve smyslu čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 30. 8. 2012 bylo vysloveno, že společnosti AUTO KÁPL, s. r. o., (dále jen "stěžovatelka") se ukládá pořádková pokuta ve výši 50.000,- Kč. Z odůvodnění usnesení soudu I. stupně vyplývá, že pořádková pokuta byla uložena za to, že stěžovatelka na výzvu soudu nedala souhlas k tomu, aby Finanční úřad v Písku Okresnímu soudu v Písku dal k dispozici přiznání k dani z příjmů právnických osob stěžovatelky. Proti usnesení soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení soudu I. stupně potvrzeno.
3. Usnesení napadená touto ústavní stížností byla vydána v řízení o vypořádání společného jmění manželů, vedeném mezi žalobkyní Jiřinou Káplovou a žalovaným Václavem Káplem. V obou napadených usneseních se vychází z toho, že stěžovatelce byla doručena výzva dne 7. 3. 2012, kterou byla stěžovatelka vyzvána "aby Finančnímu úřadu Písek byl dán souhlas k tomu, aby Okresnímu soudu v Písku bylo dáno k dispozici přiznání k dani z příjmu právnických osob za r. 1998 společnosti Auto Kápl, s. r. o., včetně příloh." Stěžovatelka v ústavní stížnosti popírá, že by jí taková výzva byla účinně doručena. Výzva, na kterou se jak usnesení soudu I. stupně, tak usnesení soudu odvolacího dovolávají, byla podle stěžovatelky doručena do datové schránky jiného subjektu, a to do datové schránky společnosti Auto Kápl CZ, s. r. o., což je subjekt odlišný od stěžovatelky.
4. Soud podle tvrzení stěžovatelky ji nejprve vyzval k tomu, aby mu předložila daňová přiznání za rok 1998. Stěžovatelka nemohla soudu vyhovět, protože tato daňová přiznání v souladu s příslušnou právní úpravou skartovala. Sdělením skutečností podle §128 o. s. ř. nemůže být vyslovení souhlasu daňového subjektu správci daně, že dává souhlas k tomu, aby bylo soudu dáno k dispozici jeho daňové přiznání. Z žádného ustanovení občanského soudního řádu ani jiného předpisu nelze dovodit, že by daňový subjekt mohl být soudem nucen k tomu, aby zprostil mlčenlivosti svého správce daně.
5. Stěžovatelka tvrdí, že již samotnou výzvou k tomu, aby Finančnímu úřadu v Písku byl dán souhlas k tomu, aby soudu bylo dáno k dispozici přiznání k dani z příjmu právnických osob za r. 1998, bylo významně zasaženo do její Ústavou garantovaných práv a svobod, neboť soud si vynucuje od subjektu, který není účastníkem řízení, jednání, ač k tomu ze zákona není oprávněn. Soud by přitom měl být garantem dodržování práva. Pokud soud pokračuje kromě výzvy i ve vynucování splnění této výzvy ukládáním pořádkových pokut, pak jde již o závažný zásah do Ústavou a Listinou zaručených práv a svobod. Stěžovatelka rovněž tvrdí, že pokud je jí soudem v řízení (jehož není účastníkem) ukládána opakovaně stejná povinnost, pak nemůže být opakovaně ukládána pořádková pokuta, která z povahy věci může být toliko sankcí, nikoliv prostředkem k vynucování splnění něčeho, co subjekt odmítá.
6. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta.
8. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaného porušení jejích základních práv a konstatuje, že k žádnému takovému porušení napadenými rozhodnutími obecných soudů, ani v řízení předcházejícím jejich vydání, nedošlo.
9. Podstatu ústavní stížnosti tvoří představa stěžovatelky o možné aplikaci ustanovení §128 o. s. ř. vůči ní, přičemž tvrdí, že tato aplikace znamená porušení práva na ochranu osobnosti.
10. Ústavní soud považuje za vhodné stěžovatelce připomenout usnesení ve věci její předchozí ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1162/11, v němž Ústavní soud uvedl kromě jiného, že "obecné soudy zvolily vhodné právní prostředky, které mají přispět ke spravedlivému uspořádání poměrů účastníků sporu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, a to za účelem zjištění jeho skutečného rozsahu a hodnoty předmětu vypořádání. Z tohoto důvodu proto legálním postupem obecných soudů nemohlo dojít k porušení čl. 10 Listiny. K základnímu právu chráněnému v čl. 10 Listiny Ústavní soud dodává, že jde o zakotvení tzv. informační autonomie, která, na straně jedné, umožňuje v odůvodněných případech stanovených zákonem "prolomit" zákaz shromažďování, event. zveřejňování osobních údajů, na druhé straně však musí příslušný subjekt (v daném případě soud) dbát na to, aby tyto údaje nebyly shromažďovány či zveřejňovány nad míru nezbytně nutnou, tedy zajistit nemožnost přístupu k nim osobám "nepovolaným" a zamezit jejich zneužívání".
11. V nyní projednávané ústavní stížnosti je argumentace stěžovatelky obdobná. Obecné soudy v napadených rozhodnutích opětovně pokutovaly stěžovatelku za neudělení souhlasu s vyžádáním daňového přiznání a jeho příloh od příslušného finančního úřadu. Účastníkem řízení o vypořádání společného jmění manželů je Václav Kápl, jediný společník a jednatel stěžovatelky, proto je logické, že se soud obrací s touto žádostí právě na stěžovatelku. Jak soud I. stupně, tak soud odvolací svá usnesení řádně odůvodnily, přičemž odvolací soud se vypořádal s námitkami stěžovatelky uvedenými v odvolání, a to včetně námitky ohledně tvrzeného nedoručení opakované výzvy ze dne 17. 5. 2012. Podle soudu je ve spisu založena doručenka potvrzující doručení této výzvy dne 18. 5. 2012. Námitka stěžovatelky, že výzva byla doručena do datové schránky jiného subjektu, což má dokládat přiložený výpis z datové schránky, se zjevně nevztahuje na nyní projednávaný případ. Ve stěžovatelkou zmíněném případě se však jednalo o výzvu soudu ze dne 1. 8. 2013, která byla doručena dne 20. 8. 2013 do datové schránky subjektu AUTO KÁPL CZ, s. r. o. Již z uvedených dat je zjevné, že vůči nyní projednávané věci nemá tato informace žádnou relevanci, neboť usnesení odvolacího soudu bylo v dané věci vydáno dne 5. 4. 2013.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky, byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu