ECLI:CZ:US:2013:1.US.2949.13.1
sp. zn. I. ÚS 2949/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti Philippa Janýra, zastoupeného Mgr. Petrem Zápotočným, advokátem, se sídlem Žižkova 280, 580 01 Havlíčkův Brod, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 3 Tcu 76/2013, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 3 Tcu 77/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou dne 25. 9. 2013 stěžovatel s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv brojil proti specifikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, která v odůvodnění stížnosti kvalifikuje i jako opatření a jiný zásah veřejné moci. Napadenými usneseními měla být porušena rovnost lidí, a tedy i stěžovatele, v důstojnosti a právech. Napadená usnesení mají být zejména v rozporu s čl. 1, čl. 4, čl. 9 odst. 2 a čl. 27 Ústavy a čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením sp. zn. 3 Tcu 76/2013 bylo rozhodnuto tak, že podle §10 odst. 2 trestního řádu je obviněný Bc. Marek Šnajdr vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Usnesením sp. zn. 3 Tcu 77/2013 bylo rozhodnuto tak, že obviněný Bc. Petr Tluchoř, je podle §10 odst. 2 trestního řádu vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle §42 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Při hodnocení aktivní legitimace navrhovatele není rozhodné toliko samotné tvrzení zásahu, ale rovněž objektivní možnost zásahu do základních práv a svobod. Zásah orgánu veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost směřuje, musí být individualizovaný a ochrany před ním se může u Ústavního soudu dovolávat pouze osoba, jejíž ústavně zaručená základní práva nebo svobody jím byla přímo dotčena. Při rozlišování normativních právních aktů a individuálních aktů aplikace práva, dává Ústavní soud přednost materiálnímu pojetí právního aktu před formálním kritériem označení zkoumaného aktu [viz např. Pl. ÚS 24/99 ze dne 23. května 2000 (sv. 18, s. 135, 167/2000 Sb.)]. Pro kvalifikaci aktu jako podléhajícího přezkumu Ústavního soudu v řízení podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozhodnou skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. že tímto rozhodnutí došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby [usnesení sp. zn. III. ÚS 16/96 ze dne 6. 1. 1997 (U 1/7 SbNU 325)].
V dané věci je nepochybné, že stěžovatel nejen, že nebyl účastníkem předchozího řízení, ale zejména napadenými usneseními (ať je již stěžovatel považuje za opatření či jiný zásah veřejné moci), nebylo do právní sféry stěžovatele zasaženo a takový zásah je objektivně vyloučen.
Rozhodování o rozsahu procesní imunity či indemnity poslance nebo senátora ve smyslu čl. 27 Ústavy pojmově nemůže zasáhnout základní práva stěžovatele, který poslancem není. Z opačného pohledu platí v zásadě dlouhodobá doktrína Ústavního soudu, že neexistuje ústavně zaručené právo na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, neboť trestního řízení je vztahem mezi obviněným a státem. Totéž platí o rozhodování o rozsahu výsad a imunit, které jsou rovněž založeny na vztahu mezi státem a osobou vyňatou z určitých právních vztahů (nyní ochrana poslance před svévolí jiných složek veřejné moci, které disponují nástroji trestního řízení), a neexistuje základní právo stěžovatele na to, aby stát určité osoby z režimu výsad a imunit vyňal či je tam naopak zařadil.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
Ivana Janů v.r.
soudce zpravodaj