ECLI:CZ:US:2013:1.US.3056.12.1
sp. zn. I. ÚS 3056/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Věry Nevludové, zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Husova 2, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2012 č. j. 17 C 49/2010-147, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně, v rámci řízení o vydání osobního motorového vozidla, nepřipustil změnu žaloby navrženou ze strany stěžovatelky podáním ze dne 6. 6. 2012. Požadovaná změna žalobního návrhu zněla na uložení povinnosti žalované obchodní společnosti AR AUTO RUBÝ, s. r. o., zaplatit stěžovatelce částku 305 030 Kč.
Rozsudkem ze dne 11. 6. 2012 č. j. 17 C 49/2010-147 okresní soud žalobu o vydání osobního automobilu tov. zn. Mercedes Benz S 500 zamítl, vycházeje ze skutkového stavu v době vyhlášení rozhodnutí: motorové vozidlo, jehož vydání tvořilo předmět řízení, bylo stěžovatelce v průběhu řízení žalovanou stranou (společností provádějící autoopravárenskou činnost) vydáno, a její právo tak bylo uspokojeno.
Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítala, že Okresní soud v Ostravě při jednání dne 11. 6. 2012 vyhlášeným usnesením změnu žaloby nepřipustil, aniž své rozhodnutí jakkoli odůvodnil. Zamítavé rozhodnutí o změně žaloby nebylo odůvodněno ani v meritorním rozhodnutí soudu prvního stupně z téhož data. Stěžovatelka označila postup okresního soudu jako projev ústavně nepřípustné libovůle v rozhodování a spatřovala v něm porušení základního práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Vznesla též námitku, že dotčeným postupem soudu prvního stupně ztrácí právo na projednání věci bez zbytečných průtahů.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Obecně platí, že ač je rozhodnutí ryze procesní povahy, lze i rozhodnutí obecného soudu o tom, zda se (ne)připouští změna návrhu, podrobit ústavněprávnímu přezkumu. Ingerence Ústavního soudu do daného rozhodování je nicméně pojímána jako výjimečná, omezená především na případy zjevných excesů (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 801/08, sp. zn. II. ÚS 455/03). Ústavní soud zásadně nepřezkoumává správnost rozhodnutí o změně žaloby, je-li řádně odůvodněno a opřeno o zákonem předpokládaný důvod.
Nelze sice vyloučit, že pokud soud změnu návrhu v rozporu s §95 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, nepřipustí, a žalobce je tak nucen podat novou žalobu, dostane se tento postup do rozporu se zásadou hospodárnosti, podle níž soudy musí postupovat tak, aby řízení proběhlo bez zbytečných průtahů a nákladů. Případné porušení této zásady však ještě "automaticky" neznamená porušení základních ústavně zaručených práv či svobod účastníka řízení, jehož návrhu na změnu žaloby nebylo vyhověno (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2180/08).
Z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 11. 6. 2012 i z odůvodnění meritorního rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě je patrno, že stěžovatelka nebyla s důvodem nepřipuštění změny žaloby seznámena. Přestože absenci odůvodnění dotčeného usnesení o nepřípustnosti změny žaloby lze posuzovat v rovině jeho nepřezkoumatelnosti a porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné zároveň odhlížet od specifického stavu seznatelného z dosavadního průběhu řízení před obecnými soudy.
Posouzení (ne)existence důvodů k zásahu Ústavního soudu je totiž v dané věci spojeno s rozhodnou skutečností, kterou představuje rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2012 č. j. 17 C 49/2010-147. Odstranění usnesení o nepřipuštění změny žaloby Ústavním soudem, jež stěžovatelka požaduje, je vyloučeno, neboť je v rozhodnutí ve věci samé konzumováno. Vydání meritorního rozhodnutí znemožnilo "návrat" k procesnímu usnesení o změně žaloby. Ač dosud předmětné rozhodnutí ve věci učiněné soudem prvního stupně nenabylo právní moci, jak Ústavní soud v řízení zjistil, není tato okolnost překážkou pro vyslovení uvedeného právního závěru.
O porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu stěžovatelkou se dovolávaného čl. 36 odst. 1 Listiny by bylo možné případně uvažovat jen ve vztahu ke konečnému rozhodnutí ve věci samé. Existenci podstatného zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod - napadeným usnesením - tedy ve světle shora popsaného právního stavu dovodit nelze.
Stěžovatelce kromě toho nic nebrání v tom, aby podala samostatnou žalobu a uplatnila tak proti žalované obchodní společnosti tvrzený nárok na zaplacení částky 305 030 Kč, přičemž podle skutečností patrných z tvrzení stěžovatelky má jít o řešení otázky, zda tato částka byla žalovanou požadována, z hlediska jejího plnění v podobě prováděné opravy motorového vozidla, důvodně.
Nad rámec ústavněprávního přezkumu lze též konstatovat, že v daném sporu se - jak bylo aprobováno i meritorním rozhodnutím - natolik změnil skutkový a právní stav, že by postup po potenciálně připuštěné změně návrhu byl zcela neslučitelný s dosavadními výsledky řízení. Předmětný osobní automobil byl žalovanou stranou vrácen stěžovatelce poté, co sporná finanční částka, stran níž mělo podle návrhu žalobkyně řízení pokračovat, byla soudem prvního stupně (po složení do soudní úschovy stěžovatelkou) vydána žalované.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu v senátě (bez jednání) usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. srpna 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu