ECLI:CZ:US:2013:1.US.3062.13.1
sp. zn. I. ÚS 3062/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky FFF Service, s. r. o., se sídlem Krhanice 22, zastoupené Mgr. Pavlem Hlavičkou, advokátem, se sídlem K Dolům 1924/42, Praha Modřany, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013 č. j. 4 As 91/2013 - 13 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2013 č. j. 45 A 30/2013-38, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o správní žalobě stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku. Obecné soudy podle stěžovatelky porušily její základní, ústavně zaručené právo, konkrétně právo na přístup k soudu, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatelka poukazuje i na zásah do svého práva domáhat se ochrany proti nezákonným rozhodnutím orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny a práva na podnikání, zakotveného v čl. 26 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Praze správní žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o zrušení živnostenských oprávnění stěžovatelky, protože ta neplnila závazky vůči státu podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Stěžovatelka spolu s podanou žalobou nezaplatila s ní spojený soudní poplatek, Krajský soud v Praze proto doručil 6. 5. 2013 advokátu stěžovatelky usnesení obsahující výzvu k úhradě soudního poplatku v zákonem stanovené výši 3.000,- Kč ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení, spolu s poučením, že nebude-li ve lhůtě poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno. Protože žalobkyně v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, krajský soud napadeným usnesením řízení dne 17. 5. 2013 zastavil. Proti tomuto usnesení krajského soudu brojila stěžovatelka kasační stížností, kterou napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud zamítl. Stěžovatelka sice doručila krajskému soudu 27. 5. 2013 listinu s vylepenými kolkovými známkami v hodnotě 3.000,- Kč, avšak to nemohlo podle Nejvyššího správního soudu zvrátit právní účinky usnesení o zastavení řízení. Důvod pro zrušení napadeného usnesení by byl dán pouze tehdy, byl-li by soudní poplatek uhrazen nejpozději v den nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, tedy nejpozději dne 20. 5. 2013, což vyplývá z ustanovení §54 a §55 soudního řádu správního a z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí krajského soudu ve věci správního soudnictví totiž nabývá právní moci dnem, kdy bylo doručeno účastníkům, a to uplynutím posledního okamžiku tohoto dne. Účastník zaplatí soudní poplatek dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku nabylo právní moci (§9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), i tehdy, učiní-li tak v den, kdy usnesení nabylo právní moci. Stanoví-li zákon (§9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), že soudní poplatek lze zaplatit dříve, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci, nejde tu o stanovení lhůty ani zákonné ani soudcovské. Nelze proto užít dobrodiní speciálního §40 odst. 4 s. ř. s. o tom, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence. V takovém případě je okamžik zaplacení určen teprve znehodnocením (obliterací) kolkové známky soudem, i kdyby podání obsahující kolkové známky bylo držiteli poštovní licence předáno včas.
3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že důvodem neuhrazení soudního poplatku byla cesta statutárního orgánu stěžovatelky na Ukrajinu, kde neměl možnost požádat advokáta o jeho úhradu. K zastavení řízení pak došlo během jednoho měsíce od doručení výzvy k zaplacení. Stěžovatelka se domnívá, že odporuje smyslu článku 36 Listiny, aby pochybení spočívající v nezaplacení soudního poplatku bylo jediným důvodem k zastavení soudního řízení, tedy vyloučení možnosti soudního přezkumu aktu státní správy, kterým bylo zrušeno oprávnění k podnikání a který povede k likvidaci stěžovatelky. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že v civilních řízeních je umožněno doplatit soudní poplatek během lhůty k odvolání, což však ve správním soudnictví umožněno není. Stěžovatelka dále poukazuje na svou nemajetnost. Zejména však stěžovatelka zdůrazňuje, že by v případech správních žalob měla být materiálně projednána každá projednatelná a srozumitelná správní žaloba bez ohledu na případná procesní pochybení, i když k nim došlo na straně stěžovatelky a její vinou. I Listina poskytuje vyšší standard soudní ochrany před zásahy veřejné správy než soudní ochrany práv obecně, což stěžovatelka dovozuje ze speciální úpravy v čl. 36 odst. 2 Listiny. Zastavení řízení v uvedené věci je také zásahem do jejího práva na podnikání, zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť je tím umožněno, aby orgány státní správy zrušily podnikatelské oprávnění svévolně a připravily tak stěžovatelku o příjmy.
4. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně chráněné práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud chrání právo na přístup k soudu; odmítne-li se obecný soud zabývat žalobou meritorně s odkazem na procesní důvody, které nemají jednoznačnou oporu v zákoně, pak v takovém postupu shledává ústavně nepřípustné odepření spravedlnosti. To se však v posuzovaném případě nestalo. Stěžovatelka opírá svou argumentaci, proč neuhradila včas soudní poplatek, o to, že její statutární zástupce byl v rozhodné době v zahraničí a dále o to, že se nachází v situaci, kdy by jí měl soud přiznat osvobození od soudních poplatků. K tomu je třeba upozornit, že si stěžovatelka o toto osvobození včas nepožádala, přičemž tak mohla učinit buď přímo v textu své správní žaloby či v reakci na řádně doručenou výzvu k úhradě soudního poplatku. To však neučinila, ani svou námitku o nepřihlédnutí k její nemajetnosti neuplatnila v řízení před Nejvyšším správním soudem. Předvídatelný postup soudu, který zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku, je-li účastník k jeho úhradě řádně vyzván a o důsledcích jeho nezaplacení řádně poučen, a neuplatnil-li, ačkoli mohl, žádost o osvobození od soudních poplatků, není neústavním odepřením spravedlnosti, a to ani v případech, kdy je předmětem soudního přezkumu zákonnost správního rozhodnutí. K námitce stěžovatelky, že v civilních řízeních je umožněno doplatit soudní poplatek během lhůty k odvolání, což však ve správním soudnictví umožněno není, je třeba upozornit, že řízení o kasační stížnosti není obvyklým odvolacím řízením, kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, kterým účastník řízení napadá již pravomocný soudní rozsudek. Dále je postavení účastníka v soudním řízení správním jednodušší i v tom, že jsou soudní poplatky stanoveny fixně jednotnou částkou stanovenou zákonem, účastník řízení, zastoupený advokátem, má jednoznačnou vědomost o své poplatkové povinnosti a její výši již v okamžiku podání správní žaloby. Ostatně stěžovatelka byla k úhradě soudního poplatku vyzvána soudem v návaznosti na to, že podala správní žalobu, nejednalo se tedy pro ni o nijak překvapivý postup, měla být srozuměn s touto situací a připravena na ni. Stěžovatelce byla výzva k úhradě soudního poplatku doručena k rukám jejího právního zástupce, ten však nevyužil žádné možnosti jako je žádost o prodloužení lhůty či žádost o osvobození od soudního poplatku.
8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že řízení o stěžovatelčině žalobě bylo po právu zastaveno, a že neshledal žádné pochybení v postupu obecných soudů, pak neobstojí ani námitka stěžovatelky směřující proti zásahu do jejího práva na podnikání. Obecné soudy nemohly žalobu projednat z důvodů na straně stěžovatelky, nikterak nepochybily a jejich postup tak nemůže být shledán jako zásah do žádného z ústavních práv stěžovatelky.
9. Na základě výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu