ECLI:CZ:US:2013:1.US.3084.13.1
sp. zn. I. ÚS 3084/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., t. č. pobytem Vazební věznice Praha - Pankrác, Soudní 988/1, Praha, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 4 To 220/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel směřuje svou ústavní stížností proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 4 To 220/2013, kterým bylo podle §256 trestního řádu zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl zejména stěžovatel uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku a za tento přečin a za sbíhající se přečin podvodu podle téhož ustanovení trestního zákoníku mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců. Právě uložení souhrnného trestu pak stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda předmětný návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o Ústavním soudu“).
3. V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje. Projevem uvedené zásady v zákoně o Ústavním soudě pak je ustanovení §75 odst. 1, zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti, pokud prve nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele.
5. V nyní posuzované věci Ústavní soud z oficiálních veřejně dostupných pramenů, a to prostřednictvím internetového portálu Justice.cz (http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp), zjistil, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně dosud stěžovatel nepodal dovolání. Dovolání přitom ve stěžovatelově věci podal lze a o této možnosti byl stěžovatel též poučen Krajským soudem v Brně, jak vyplývá z ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Vzhledem k této skutečnosti tak musel Ústavní soud uzavřít, že stěžovatel dosud nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
6. S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než konstatovat, že stěžovatelova ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a jako takovou ji v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnout.
7. Toliko závěrem pak Ústavní soud podotýká, že ve stěžovatelově věci rozhodl urychleně, a to z toho důvodu, že stěžovateli stále běží zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání (od doručení usnesení krajského soudu stěžovateli), tj. stěžovatel má stále možnost podat včasné dovolání proti napadenému rozhodnutí k Nejvyššímu soudu.
8. Ústavní soud rovněž dále konstatuje, že nepřehlédl, že stěžovatelův návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňuje všechny zákonné náležitosti bezvadné ústavní stížnosti; s ohledem na zjištěnou nepřípustnost stěžovatelova podání však nebylo nutné stěžovatele vyzývat k odstranění vad jeho návrhu a na toto čekat; takovýto postup by znamenal jen zbytečné prodlužování řízení před Ústavním soudem, než by došlo k nevyhnutelnému odmítnutí stěžovatelova návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2013
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka