ECLI:CZ:US:2013:1.US.3183.13.1
sp. zn. I. ÚS 3183/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Dušila, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Na Sadech 2017/13, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 4/2013 - 23 ze dne 31. 7. 2013 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 A 176/2012 - 23, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 10. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy dle čl. 26, 27 a 28 Listiny základních práv a svobod Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s článkem 1, 2 a 3 Listiny. Stěžovatel se u správních soudů domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu, kterou spatřoval v tom, že Ministerstvo vnitra ČR (dále jen "žalovaný") nerozhodlo o jeho podnětu, jímž navrhoval vydat rozhodnutí o rozpuštění občanského sdružení s názvem Komora geodetů a kartografů.
2. Napadenými rozhodnutími správní soudy žalobu i kasační stížnost stěžovatele zamítly, protože žalobou o ochranu proti nečinnosti správního orgánu se nelze úspěšně domáhat ochrany v případě jakékoli pasivity správního orgánu, ale pouze v případech, kdy správní orgán má povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí. V posuzovaném případě stěžovatel nebyl v pozici účastníka řízení, ale toliko v pozici podatele podnětu. Žalovaný stěžovatele v přiměřené době přípisem informoval, že nejsou dány důvody pro uplatnění jím požadovaného postupu.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejnou argumentaci jako v řízení před správními soudy a poukázal na to, že se domáhá zrušení sdružení, které neplní zákonné cíle. Nad to stěžovatel poukazuje ve své ústavní stížnosti na to, že v posuzované věci mu jde primárně o zásah Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního do svobody sdružování na ochranu hospodářských a sociálních zájmů stěžovatele, neboť zvýhodňuje vysokoškolsky vzdělané občany (kteří mohou být úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem) oproti středoškolsky vzdělaným geodetům. Stěžovatel se domnívá, že zákon, dle nějž je postupováno, a to §14 a §14a zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství, by tedy měl být rovněž zrušen.
4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatele napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovateli řádně objasnily. Návrh na zrušení ustanovení zákona o zeměměřičství pak nijak nesouvisí s podstatou sporu řešeného správními soudy.
6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh stěžovatele na zrušení části zákona pak sdílí právní osud ústavní stížnosti [§43 odst. 2 písm. b) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu