ECLI:CZ:US:2013:1.US.324.13.1
sp. zn. I. ÚS 324/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti Kateriny Kaltsogianni, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 31 C 286/2011 ze dne 12. června 2012 a Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 324/2012 ze dne 27. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí soudu I. a II. stupně, jimiž byla zamítnuta její námitka místní nepříslušnosti prvého ze shora označených soudů, u něhož byla podána žaloba proti ní směřující na zaplacení částky 388 929,- Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení finančního vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadených usnesení, vycházely obecné soudy při posuzování vznesené námitky nepříslušnosti ze zjištění, že místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 v dané věci byla založena podle §89a o. s. ř. účastníky uzavřenou písemnou smlouvou, zahrnující obchodní podmínky, z nichž vyplývá, že pro spory vzešlé z předmětné smlouvy je místně příslušný soud podle sídla žalobce v době podání žaloby, jímž je jmenovaný soud, a dále ze závěru, že námitka místní nepříslušnosti nebyla stěžovatelkou vznesena včas, tj. při jejím prvním úkonu ve věci, jenž jí náležel (§105 odst. 1 o. s. ř.), neboť stěžovatelka námitku místní nepříslušnosti vznesla teprve před zahájením ústního jednání ve věci dne 12. 6. 2012, přestože již před tím podala odvolání proti soudem I. stupně vydanému rozsudku pro zmeškání.
V důvodech ústavní stížnosti polemizuje stěžovatelka jednak se závěrem obecných soudů o opožděnosti vznesené námitky nepříslušnosti, přičemž zastává názor, že tuto námitku vznesla při prvém úkonu, který jí příslušel ve smyslu ustanovení §105 odst. 1 o. s. ř., neboť tak učinila před zahájením ústního jednání následujícího po zrušení rozsudku pro zmeškání a dovolává se analogického postupu uplatňovaného soudy v případech zrušení platebního rozkazu po podání odporu. Dále pak s obsáhlou argumentací s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a rozhodnutí Evropského soudního dvora s důrazem na povahu předmětné smlouvy, kterou hodnotí jako smlouvu spotřebitelskou, tvrdí neplatnost prorogační doložky pro rozpor s čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Aniž se Ústavní soud zabýval námitkami stěžovatelky týkajícími se neplatnosti prorogační doložky, neshledal v daném případě důvod pro svůj zásah, neboť závěry soudů v dané věci, učiněné při posouzení základního předpokladu rozhodování o námitce místní nepříslušnosti, tj. o včasnosti vznesené námitky, resp. její opožděnosti, nepovažuje za neakceptovatelné s ohledem na odlišnost úpravy institutů platebního rozkazu a rozsudku pro zmeškání. Zároveň připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí soustavy obecných soudů, těmto soudům není nadřízen a jak ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, a proto byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu