ECLI:CZ:US:2013:1.US.3308.12.1
sp. zn. I. ÚS 3308/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. O., zastoupeného Mgr. Františkem Hendrychem, advokátem, se sídlem Masarykova 39, 746 01 Opava, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 6. 2012, č. j. 441/2012-OD-SPZ, a proti souvisejícím sdělením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci vedeným sp. zn. 1 VZZ 29/2012, za účasti, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Ministerstva spravedlnosti jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2012, stěžovatel napadl sdělení Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") ze dne 29. 6. 2012, č. j. 441/2012-OD-SPZ (dále jen "sdělení ministerstva"), kterým byl informován o tom, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl odložen. Rovněž uvedl, že napadá související předcházející sdělení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (dále jen "státní zastupitelství") vedená pod sp. zn. 1 VZZ 29/2012 (dále jen "sdělení státního zastupitelství"), kterými byl vyrozumíván v tom směru, že jeho podněty k přezkoumání zákonnosti jsou postupovány ministerstvu.
Stěžovatel má za to, že sdělením ministerstva došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Je přitom přesvědčen, že sdělení státního zastupitelství byla podkladem pro sdělení ministerstva. Navrhuje proto, aby sdělení ministerstva i sdělení státního zastupitelství Ústavní soud zrušil.
II.
Ústavní soud není k projednání návrhu příslušný.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, přičemž blížeji tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon o Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je oprávněn ingerovat do činnosti orgánů veřejné moci, nutno odkázat na §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Může se jednat buďto o zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo o vyslovení zákazu orgánu veřejné moci pokračovat v porušování základního práva a svobody a příkazu obnovit stav před porušením takovéhoto práva, pokud je to možné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení sdělení ministerstva a státního zastupitelství, kdy v textu ústavní stížnosti o nich hovoří způsobem, jakoby se jednalo o rozhodnutí orgánů veřejné moci. Ústavní soud je však nuceno konstatovat, že se o žádná rozhodnutí nejedná. Předmětné přípisy mají nejen dle svého označení, ale i svým reálným obsahem skutečně toliko charakter informativních sdělení. Stěžovatelův petit žádající jejich zrušení tedy nelze reflektovat. Zrušení přípisu, který nemá charakter rozhodnutí, není možné.
Rozhodnutími, která stěžovatel ústavní stížností v souvislosti se svým trestním řízení napadnout mohl, byla příslušná rozhodnutí o vině a trestu ve věci samé. Tuto možnost ostatně také využil (viz ústavní stížnost sp. zn. II. ÚS 3462/10).
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2013
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj