ECLI:CZ:US:2013:1.US.3431.12.1
sp. zn. I. ÚS 3431/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Dytrycha, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Římská 1389/42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012 č. j. 29 NSČR 30/2011 - A - 23, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2011 č. j. 3 VSPH 221/2011 - A - 12 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2011 č. j. MSPH 99 INS 2161/2011 - A - 6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 9. 2012, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro nezákonnost a protiústavnost, neboť jimi bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
2. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl odmítnut návrh stěžovatele, aby soud zjistil úpadek dlužníka a rozhodl, že úpadek bude řešen oddlužením. K odmítnutí návrhu došlo proto, že neobsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel byl pak v napadeném usnesení dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti má insolvenční návrh obsahovat. Usnesení městského soudu bylo potvrzeno napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze. Dovolání k Nejvyššímu soudu pak bylo odmítnuto s tím, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a s judikaturou Nejvyššího soudu ČR.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil stejnou argumentaci jako v řízení před obecnými soudy a poukázal na to, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Požadavek na přesnou specifikaci závazků dlužníka v insolvenčním návrhu odmítá jako přepjatý formalismus a upozorňuje na to, že je ochoten pracovat, ale že jej současný systém pracovního trhu výrazně znevýhodňuje.
4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatele napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovateli řádně objasnily.
6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu