ECLI:CZ:US:2013:1.US.3458.13.1
sp. zn. I. ÚS 3458/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelů Zdeňka a Mileny Zufalých, zastoupených JUDr. Zdeňkem Kupkou, advokátem, se sídlem Tichá 464/1, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 996/2013-367 ze dne 30. 8. 2013, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 155/2012-265 ze dne 4. 4. 2012 a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 19 C 107/2008-192 ze dne 24. 10. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatelů
1. Ústavní stížností stěžovatelé napadli v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhli jejich zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy plynoucími z čl. 1, 3, 7, 10, 11, 23, 26, 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu stěžovatelů na určení vlastnictví k pozemkům. Rozhodl, že u tří pozemků nebyla dána pasivní legitimace žalovaných, protože tito nebyli vedeni v katastru nemovitostí jako jejich vlastníci. U zbylého čtvrtého pozemku okresní soud shledal, že tento stěžovatelé převedli platnou kupní smlouvou na žalované.
3. Napadeným rozsudkem odvolací soud, pokud jde o výše zmíněné tři pozemky, prvoinstanční rozsudek potvrdil a ve zbylé části rozsudek zrušil a vrátil soudu první instance k dalšímu řízení. V potvrzující části shodně se soudem první instance uvedl, že žalovaní nejsou pasivně legitimováni, protože jako majitel těchto pozemků je v katastru nemovitostí vedena jiná osoba. Ve zrušující části byl názoru, že stěžovatelka řádně namítla relativní neplatnost kupní smlouvy, kterou byl pozemek převeden na žalované.
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelů proti té části odvolacího rozsudku, kterou bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, odmítl, protože neshledal, že by námitky dosahovaly zásadního právního významu.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle brojí zejména proti rozhodnutí a postupu okresního soudu v dané věci. Rovněž namítají, že ani odvolací, ani Nejvyšší soud závažné chyby nenapravily a rozhodly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Rovněž namítají průtahy v proběhlém řízení.
II. Hodnocení Ústavního soudu
6. Ústavní stížnost je částečně nepřípustná a částečně zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud poznamenává, že napadený rozsudek okresního soudu byl částečně zrušen rozsudkem krajského soudu a vrácen k dalšímu řízení. V této části tedy nelze řízení považovat za ukončené a ústavní stížnost je tak předčasná, neboť v této části žaloby nebylo zatím vyneseno pravomocné rozhodnutí.
8. Pokud jde o zbylou část ústavní stížnosti, tedy rozhodnutí o té části žaloby, která byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných, tak Ústavní soud žádné porušení základních práv stěžovatelů neshledal. Rozhodnutí soudů jsou v této části logicky, srozumitelně a přesvědčivě odůvodněna. Pokud dané pozemky nejsou ve vlastnictví žalovaných, obecné soudy ani nemohly postupovat jinak, než žalobu v této části zamítnout pro nedostatek pasivní legitimace žalovaných.
9. Co se týče námitek stěžovatelů ohledně nadměrných průtahů v již proběhlém řízení, tak stěžovatelé mohou uplatnit nárok na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy, dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění zákona č. 160/2006 Sb. Uplatnění tohoto nároku Ústavní soud podle ustálené judikatury považuje za prostředek ochrany práva, který je stěžovatel povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2896/12 ze dne 24. 9. 2013).
10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu a rozsudkům krajského soudu a okresního soudu v té části, v které krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil, odmítl, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou. Ve zbytku Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu