ECLI:CZ:US:2013:1.US.3505.13.1
sp. zn. I. ÚS 3505/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti Oldřicha Tomeše, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2013 sp. zn. 16 Co 455/2011 a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. 7. 2011 sp. zn. 6 C 388/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení restitučních zákonů, Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o jeho určovací žalobě.
2. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.
3. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
4. Ústavní stížnost lze dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Přímo z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně byl stěžovateli doručen dne 4. 9. 2013. Předmětná ústavní stížnost však byla podána až dne 15. 11. 2013, tedy zjevně po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty k jejímu podání.
6. Pro úplnost je možno uvést, že pokud by ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, musela by být odmítnuta jako nepřípustná.
7. Stěžovatel byl totiž sice odvolacím soudem poučen, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné, dle názoru Ústavního soudu však taková skutečnost z příslušných ustanovení občanského soudního řádu v rozhodném znění nevyplývá (srov. ustanovení §238 odst. 1 občanského soudního řádu). Lze se tak domnívat, že stěžovateli byl k dispozici v tříměsíční procesní lhůtě (viz ustanovení §240 odst. 3 občanského soudního řádu) opravný prostředek (dovolání), který před podáním ústavní stížnosti nevyužil. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném od 1. 1. 2013 je přitom předchozí využití ex lege přípustného dovolání předpokladem podání přípustné ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud z výše předestřených důvodů stěžovatelův návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, respektive dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
9. Za této procesní situace nebyl stěžovatel vyzýván k odstranění (formální) vady podání spočívající v absenci zákonného zastoupení advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj